TEORIE OSOBNOSTI 

• názory, které se pokoušejí vysvětlit podstatu osobnosti, její charakteristické vlastnosti a individuální odlišnost u lidí

Introgenní (vnitřní) teorie osobnosti

• osobnost se skládá z vrstev
• osobnost je vybudována od jakéhosi jádra (nejvnitřnější vrstvy, která je současně i zdrojem její energie a podstatou)
• patří sem psychoanalýza S. Freuda, G. K. Junga

SIGMUND FREUD – PSYCHOANALÝZA

• zabýval se povědomím
• zdůraznil a popsal význam potlačovaných traumat
• narodil se roku 1856 v Příboru na Moravě, židovského původu, vystudoval medicínu, působil ve Vídni
• zabýval se psychopatologickými osobnostmi, psychoanalýzou
• osobnost člověka rozdělil na 3 části:
• vědomí = to, co si plně uvědomujeme
• podvědomí (předvědomí) = to, co zapomeneme, potlačíme, zapomenuté myšlenky a zážitky
• nevědomí = vše mimo oblast uvědomování
• nevědomí = „žumpa duše“ (patří sem i vytěsněné věci z vědomí, např. ostuda, komplex, vina, které nezmizí z života, ale zůstávají v nevědomí a ovlivňují naše chování)
• vyplouvá na povrch to, co je vytěsněno z vědomí, ale nepřestává to působit, často nebezpečnější

Struktura osobnosti podle S. Freuda:

1. ID = ONO
• jádro osobnosti, středem nevědomí
• skládá se z pudů a instinktů, které se chtějí uskutečnit
• touha po naplnění, uspokojení pudů
• nepřístupná část osobnosti = nevědomí
• je iracionální, pudové, řídí se principem slasti (cíl: uspokojení)
2. EGO = JÁ
• centrum vědomí
• psychická vědomá zkušenost
• každodenní já
• prostředník mezi SUPEREGEM a ID
• řídí se principem reality, praktičnosti
• pomáhá pudům buď to se prosadit anebo potlačit
• nerealizované pudy zůstávají v podvědomí, pokouší se prosadit, pokud je ego potlačí mohou vznikat neurózy, komplexy apod.
• infantilismus = chová se jako malé dítě
3. SUPEREGO = NAD-JÁ
• svědomí
• souhrn společenských norem a pravidel platných ve společnosti v níž se osoba nachází, představuje morálku, autoritu, zákony
• moralizující síla v osobnosti
• řídí se principem dokonalosti
• vědomí část (znám zákon) i nevědomá část (svědomí)
• malé superego = antisociální chování, chybí pocit viny
• velké superego = perfekcionalismus, mravní úzkost

PUDY

• sály, které vznikají potřebami ID
• jsou vrozené (psychický projev tělesného napětí)

Dva hlavní pudy:

• pud života = pud sexuální (eros)
• nejmocnější, jde o zachování života lidského rodu a o libido (slast)
• řídí se principem slasti, slouží k oplození
• pud smrti = pud agresivní (thanatos)
• destruktivita, zlost, agrese, pud smrti
• vybíjení může vést až ke smrti, sebezničující, sebepoškozující, „trestající“, vědomí konečného stavu člověka

OBRANNÉ MECHANISMY NAŠÍ PSYCHIKY

• převažuje nevědomě
• pomáhají člověku překonat nepříjemné situace, negativní emoce
• vytěsnění = vytlačení bolestivých podnětů a vzpomínek do nevědomí (např. zapomeneme na ostudu)
• popření = nechce uznat / vnímat nějakou frustrující skutečnost (např. popření závažné nemoci)
• znehodnocení = z dobrého uděláme zlé (např. po rozchodu začneme vztah znehodnocovat)
• přemístění = nepříjemné emoce přesunuty k náhradnímu objektu (např. naštval nás šéf, doma seřvu děti za maličkosti)
• racionalizace = rozumové zdůvodnění a ospravedlnění určitého chování (např. vyhození ze školy, nepřipustí si svou lenost, hloupost, ale vysvětluje to jinak př. nemohl jsem, jiné starosti)
• projekce = připisování vlastních nepřijatelných vlastností nebo emocí druhým lidem (např. dělám vše na poslední chvíli, ale vysvětlím to, že mě šéf nemá rád)
• kompenzace = snaha vyvážit neúspěch úspěchem v jiné, realizace náhradního cíle (např. sport)
• regrese = sestup na nižší vývojovou úroveň, chování nepřiměřené věku
• somatizace = přenesení psychického napětí do tělesné oblasti (tzv. útěk do nemoci)
• sublimace = dobrý obranný mechanismus
• nevytěsňuje, neznehodnocuje...
• neúspěch přetavím v tvůrčí činnost (př. napíšu referát, čtu...)
• superkonformita = reakce na selhání
• člověk začne plnit úkoly na 200 %, aby se vyhnul dalšímu selhání
• člověk, který má přehnané obranné mechanismy si upravuje realitu ve svůj prospěch (např. nikdo mě nemá rád)
• obranné mechanismy mají poskytnout čas na racionální řešení!

TEORIE VÝVOJE OSOBNOSTI PODLE FREUDA

5 stádií libida (nemusíme projít všemi stádii, můžeme ustrnout)

1. orální stádium (0–1,5 roku) – spojeno s ústy
• libido se vybíjí sáním a kousáním
• slast spojená s příjmem potravy
2. anální stádium (2–3 roky) – spojeno s konečníkem
• uspokojování z vyprazdňování a zadržování
3. falické stádium (4–5 let) – spojeno s genitáliemi
• libido se vybíjí masturbací
• v tomto období vznik komplexů
• končí procesem identifikace s rodičem
4. stádium latence (6–11 let)
• přechodné stádium, období stability
5. genitální stádium (11–12 let)
• od puberty do smrti, jedinec začíná prožívat sexuální život
• navazuje na falické období, hl. genitálie
• končí proces identifikace s rodičem
• podle Freuda je člověk biologicky a psychosociálně zralou osobností

CARL GUSTAV JUNG – ANALYTICKÁ PSYCHOLOGIE (ARCHETYPOVÁ TEORIE OSOBNOSTI)

• švýcarský psycholog a psychiatr
• navazuje na Freuda, ale říká, že nevědomí je tvořivá součást člověka
• jeho teorie říká, že kromě osobního podvědomí existuje ještě hlubší vrstva podvědomí
• nazývá ji kolektivní nevědomí (archaické jádro osobnosti)
• je to pradávná zkušenost lidstva, neuvědomovaná paměť lidstva

Struktura osobnosti

1. kolektivní nevědomí – nevychází z osobní zkušenosti = soubor psychických zkušeností celého lidstva za celou dobu jeho trvání (např. pohádky, mýty, sny, ...)
2. osobní nevědomí – zahrnuje obsahy, které jsou pro ego přístupné (ve snech...)
3. ego – vědomé já = vědomí
4. bytostné já (das Selbst) – vědomá mysl, spojuje vědomí s nevědomím

Obsahem kolektivního nevědomí jsou tzv. archetypy (základní lidské zkušenosti):

• stín, vina, dluh – úspěšné setkání se stínem tvoří celostní osobnost, přijme své nedostatky, viny a nepromítáme své chyby do ostatních – lidé nevyrovnaní se stínem nejsou schopni říct, za to mohu já
• animus / anima – přijmout v sobě opačné pohlaví
• rozměr ženský u mužů, u žen mužský
• animus = muž v nevědomí ženy
• anima = žena v nevědomí muže
• potkat a přijmout toho druhého v sobě
• stařec – muž by měl zduchovnit, do materiálního života přijmout životní moudrost
• žena – přijmout mateřství a zároveň si zachovat odstup, ženskost, svou osobnost, vnitřní bohatství
• femme fatal = osudová žena
• persona – uchování vlastní identity za tzv. maskou, se kterou přistupujeme k sociálním interakcím
• vyvoláme nějaký dojem u druhých, ale pod maskou si zachováváme osobní nezávislost
• souvisí s principem společenského přijetí a osobní nezávislosti

Exogenní (vnější) teorie osobnosti

• dominantní vliv na utváření osobnosti má okolní prostředí, učení se, výchova
• patří sem behaviorismus, neobehaviorismus

BEHAVIORISMUS

• B. F. Skinner, USA
• tvrdí, že osoba je de facto pouhým souhrnem reakcí na vnější podněty
• popírá existenci vědomí, které řídí naše reakce a stimuly
• přeceňuje význam výchovy a podceňuje význam vnějších vlastností
• osobnost je chápána jako souhrn reakcí na vnější podnět
• osobnost je ztotožňována s chováním člověka, osobnost je tvořena učením...

SOCIOLOGIZUJÍCÍ TEORIE OSOBNOSTI

• vliv vnějšího faktoru při formování osobnosti
• osobnost definují jako soubor sociálních rolí

Rozhodující význam mají především vnější podněty:

• sociální prostředí
• učení

Existují 2 vrstvy osobnosti:

• individuální já – vrstva osobnosti, která je člověku vrozená
• socializované já – to, co osobnost získala výchovou, sebevzděláním, prostředím

---

Hanka

Eliška Gargulová