- názory, které se pokoušejí vysvětlit podstatu osobnosti, její charakteristické vlastnosti a individuální odlišnost u lidí
Introgenní (vnitřní) teorie osobnosti
- osobnost se skládá z vrstev
- osobnost je vybudována od jakéhosi jádra (nejvnitřnější vrstvy, která je současně i zdrojem její energie a podstatou)
- patří sem psychoanalýza S. Freuda, G. K. Junga
SIGMUND FREUD – PSYCHOANALÝZA
- zabýval se povědomím
- zdůraznil a popsal význam potlačovaných traumat
- narodil se roku 1856 v Příboru na Moravě, židovského původu, vystudoval medicínu, působil ve Vídni
- zabýval se psychopatologickými osobnostmi, psychoanalýzou
- osobnost člověka rozdělil na 3 části:
- vědomí = to, co si plně uvědomujeme
- podvědomí (předvědomí) = to, co zapomeneme, potlačíme, zapomenuté myšlenky a zážitky
- nevědomí = vše mimo oblast uvědomování
- nevědomí = „žumpa duše“ (patří sem i vytěsněné věci z vědomí, např. ostuda, komplex, vina, které nezmizí z života, ale zůstávají v nevědomí a ovlivňují naše chování)
- vyplouvá na povrch to, co je vytěsněno z vědomí, ale nepřestává to působit, často nebezpečnější
Struktura osobnosti podle S. Freuda:
- ID = ONO
- jádro osobnosti, středem nevědomí
- skládá se z pudů a instinktů, které se chtějí uskutečnit
- touha po naplnění, uspokojení pudů
- nepřístupná část osobnosti = nevědomí
- je iracionální, pudové, řídí se principem slasti (cíl: uspokojení)
- EGO = JÁ
- centrum vědomí
- psychická vědomá zkušenost
- každodenní já
- prostředník mezi SUPEREGEM a ID
- řídí se principem reality, praktičnosti
- pomáhá pudům buď to se prosadit anebo potlačit
- nerealizované pudy zůstávají v podvědomí, pokouší se prosadit, pokud je ego potlačí mohou vznikat neurózy, komplexy apod.
- infantilismus = chová se jako malé dítě
- SUPEREGO = NAD-JÁ
- svědomí
- souhrn společenských norem a pravidel platných ve společnosti v níž se osoba nachází, představuje morálku, autoritu, zákony
- moralizující síla v osobnosti
- řídí se principem dokonalosti
- vědomí část (znám zákon) i nevědomá část (svědomí)
- malé superego = antisociální chování, chybí pocit viny
- velké superego = perfekcionalismus, mravní úzkost
PUDY
- sály, které vznikají potřebami ID
- jsou vrozené (psychický projev tělesného napětí)
Dva hlavní pudy:
- pud života = pud sexuální (eros)
- nejmocnější, jde o zachování života lidského rodu a o libido (slast)
- řídí se principem slasti, slouží k oplození
- pud smrti = pud agresivní (thanatos)
- destruktivita, zlost, agrese, pud smrti
- vybíjení může vést až ke smrti, sebezničující, sebepoškozující, „trestající“, vědomí konečného stavu člověka
OBRANNÉ MECHANISMY NAŠÍ PSYCHIKY
- převažuje nevědomě
- pomáhají člověku překonat nepříjemné situace, negativní emoce
- vytěsnění = vytlačení bolestivých podnětů a vzpomínek do nevědomí (např. zapomeneme na ostudu)
- popření = nechce uznat / vnímat nějakou frustrující skutečnost (např. popření závažné nemoci)
- znehodnocení = z dobrého uděláme zlé (např. po rozchodu začneme vztah znehodnocovat)
- přemístění = nepříjemné emoce přesunuty k náhradnímu objektu (např. naštval nás šéf, doma seřvu děti za maličkosti)
- racionalizace = rozumové zdůvodnění a ospravedlnění určitého chování (např. vyhození ze školy, nepřipustí si svou lenost, hloupost, ale vysvětluje to jinak př. nemohl jsem, jiné starosti)
- projekce = připisování vlastních nepřijatelných vlastností nebo emocí druhým lidem (např. dělám vše na poslední chvíli, ale vysvětlím to, že mě šéf nemá rád)
- kompenzace = snaha vyvážit neúspěch úspěchem v jiné, realizace náhradního cíle (např. sport)
- regrese = sestup na nižší vývojovou úroveň, chování nepřiměřené věku
- somatizace = přenesení psychického napětí do tělesné oblasti (tzv. útěk do nemoci)
- sublimace = dobrý obranný mechanismus
- nevytěsňuje, neznehodnocuje...
- neúspěch přetavím v tvůrčí činnost (př. napíšu referát, čtu...)
- superkonformita = reakce na selhání
- člověk začne plnit úkoly na 200 %, aby se vyhnul dalšímu selhání
- člověk, který má přehnané obranné mechanismy si upravuje realitu ve svůj prospěch (např. nikdo mě nemá rád)
- obranné mechanismy mají poskytnout čas na racionální řešení!
TEORIE VÝVOJE OSOBNOSTI PODLE FREUDA
5 stádií libida (nemusíme projít všemi stádii, můžeme ustrnout)
- orální stádium (0–1,5 roku) – spojeno s ústy
- libido se vybíjí sáním a kousáním
- slast spojená s příjmem potravy
- anální stádium (2–3 roky) – spojeno s konečníkem
- uspokojování z vyprazdňování a zadržování
- falické stádium (4–5 let) – spojeno s genitáliemi
- libido se vybíjí masturbací
- v tomto období vznik komplexů
- končí procesem identifikace s rodičem
- stádium latence (6–11 let)
- přechodné stádium, období stability
- genitální stádium (11–12 let)
- od puberty do smrti, jedinec začíná prožívat sexuální život
- navazuje na falické období, hl. genitálie
- končí proces identifikace s rodičem
- podle Freuda je člověk biologicky a psychosociálně zralou osobností
CARL GUSTAV JUNG – ANALYTICKÁ PSYCHOLOGIE (ARCHETYPOVÁ TEORIE OSOBNOSTI)
- švýcarský psycholog a psychiatr
- navazuje na Freuda, ale říká, že nevědomí je tvořivá součást člověka
- jeho teorie říká, že kromě osobního podvědomí existuje ještě hlubší vrstva podvědomí
- nazývá ji kolektivní nevědomí (archaické jádro osobnosti)
- je to pradávná zkušenost lidstva, neuvědomovaná paměť lidstva
Struktura osobnosti
- kolektivní nevědomí – nevychází z osobní zkušenosti = soubor psychických zkušeností celého lidstva za celou dobu jeho trvání (např. pohádky, mýty, sny, ...)
- osobní nevědomí – zahrnuje obsahy, které jsou pro ego přístupné (ve snech...)
- ego – vědomé já = vědomí
- bytostné já (das Selbst) – vědomá mysl, spojuje vědomí s nevědomím
Obsahem kolektivního nevědomí jsou tzv. archetypy (základní lidské zkušenosti):
- stín, vina, dluh – úspěšné setkání se stínem tvoří celostní osobnost, přijme své nedostatky, viny a nepromítáme své chyby do ostatních – lidé nevyrovnaní se stínem nejsou schopni říct, za to mohu já
- animus / anima – přijmout v sobě opačné pohlaví
- rozměr ženský u mužů, u žen mužský
- animus = muž v nevědomí ženy
- anima = žena v nevědomí muže
- potkat a přijmout toho druhého v sobě
- stařec – muž by měl zduchovnit, do materiálního života přijmout životní moudrost
- žena – přijmout mateřství a zároveň si zachovat odstup, ženskost, svou osobnost, vnitřní bohatství
- femme fatal = osudová žena
- persona – uchování vlastní identity za tzv. maskou, se kterou přistupujeme k sociálním interakcím
- vyvoláme nějaký dojem u druhých, ale pod maskou si zachováváme osobní nezávislost
- souvisí s principem společenského přijetí a osobní nezávislosti
Exogenní (vnější) teorie osobnosti
- dominantní vliv na utváření osobnosti má okolní prostředí, učení se, výchova
- patří sem behaviorismus, neobehaviorismus
BEHAVIORISMUS
- B. F. Skinner, USA
- tvrdí, že osoba je de facto pouhým souhrnem reakcí na vnější podněty
- popírá existenci vědomí, které řídí naše reakce a stimuly
- přeceňuje význam výchovy a podceňuje význam vnějších vlastností
- osobnost je chápána jako souhrn reakcí na vnější podnět
- osobnost je ztotožňována s chováním člověka, osobnost je tvořena učením...
SOCIOLOGIZUJÍCÍ TEORIE OSOBNOSTI
- vliv vnějšího faktoru při formování osobnosti
- osobnost definují jako soubor sociálních rolí
Rozhodující význam mají především vnější podněty:
Existují 2 vrstvy osobnosti:
- individuální já – vrstva osobnosti, která je člověku vrozená
- socializované já – to, co osobnost získala výchovou, sebevzděláním, prostředím
Hanka
Eliška Gargulová