VEŘEJNÁ SPRÁVA 

Veřejná správa jsou úřady starající se o fungování a chod státu. Rozlišujeme státní správu (ministerstva) a samosprávu (kraje a obce).

Úřady musí vždy respektovat zákony, mohou vydávat vyhlášky a nařízení (podzákonné právní normy). Mohou si vynutit, aby jejich nařízení občané respektovali (policií a soudy) – tomu se říká „nařizovací oprávnění“.

Státní správa

Státní správa zahrnuje oblasti, které je vhodné a účelné vykonávat a spravovat na celém území státu jednotně (pravidla silničního provozu, daně, sociální dávky, ...)

PYRAMIDA STÁTNÍ SPRÁVY

• prezident – nejvyšší úředník
  
• vláda
  
• ministerstva
  
• „jiné“ – ústřední orgány státní správy, v jejichž čele nestojí ministr (Český statistický úřad, Správa státních hmotných rezerv, ...)
  
• územně dekoncentrované orgány státní moci (např. finanční úřady, které jsou skoro v každém městě, ale jejich pravidla jsou všude stejná)

Samospráva

Samospráva je svěřená těm občanům (nebo jejich zastupitelům), kterých se bezprostředně týká – tedy např. obcím nebo společenským organizacím. Existuje samospráva:

• územní (obce a kraje)
  
• zájmová (Svaz zahrádkářů, Svaz včelařů, komory, společenské organizace, ...)

OBEC

Obec je právnická osoba, základní jednotka územní samosprávy. Celé území ČR je rozděleno na obce. Každá obec má své území, obyvatele, orgány samosprávy, majetek a příjmy, s nimiž může hospodařit i podnikat. Zajišťuje infrastrukturu, dopravu, zdravotnickou péči, vzdělání apod., může zřizovat obecní policii, mít vlastní symboly (prapor a znak) a vydávat vyhlášky. Finance získává z poplatků a odvodů, z vlastní hospodářské činnosti, ze státního rozpočtu a fondů EU.

Obce nad 3000 obyvatel se nazývají „města“. Speciálními městy jsou „statutární města“, která se poznají tak, že se dělí na městské části nebo obvody (u nás jsou to všechna krajská města plus několik dalších). V čele statutárního města stojí primátor, v čele jednotlivých částí či obvodů pak starosta. Ještě speciálnější je hlavní město Praha.

Občan obce je fyzická osoba, která je státním občanem ČR a trvale v obci bydlí. Občané obcí volí zastupitelstvo a nepřímo také starostu a obecní radu:

• obecní zastupitelstvo je jako parlament – přijímá vyhlášky a nařízení (platné v dané obci), rozhoduje o rozpočtu, územním plánu a dalších závažných věcech; voleno min. 5 lidí na 4 roky; volí ze sebe starostu a radu obce;
  
• rada obce je něco jako vláda – rozhoduje o běžných provozních záležitostech
  
• starosta je něco jako prezident – zastupuje obec navenek, podepisuje předpisy, vyhlášky a nařízení vydané zastupitelstvem, svolává zasedání zastupitelstva a rady
  
• obecní úřad (v malých městech může být úředníkem třeba starosta nebo někdo z rady obce) – nevolený

Obce mohou pro vlastní potřebu přijímat „mocenské akty“ – vyhlášky a nařízení (ty se samozřejmě musí řídit zákony). Rozhodují diferencovaně (každá obec si např. stanoví jiná pravidla pro třídění odpadu). Orgány samosprávy musí mít „právní subjektivitu“ – jednají svým jménem, nikoliv jménem státu. Státní správa může do samosprávy vstupovat, jen když samospráva porušuje zákon.

Princip subsidiarity znamená, že stát přenáší na samosprávu některé své pravomoci, protože je to jednodušší a vhodnější (například územní plán, rozpočet obcí apod. – jde o zodpovědnost státu, ale lépe to samozřejmě vyřeší každá obec sama)

KRAJ

Kraj je vyšší územně správní jednotka, platí pro něj to samé jako pro obce, ale ve větším měřítku.

Mezi orgány kraje patří:

• krajské zastupitelstvo, které je zase jakýmsi parlamentem – může podávat návrh zákona, přijímá vyhlášky a nařízení, stará se o infrastrukturu, dopravu, prostředí atd., rozhoduje o rozpočtu a územním plánování; je voleno na 4 roky
  
• rada kraje, která opět funguje jako vláda – řídí kraj, vykonává jeho správu
  
• hejtman kraje
  
• krajský úřad – nevolený

Jirka

Castillo

Eliška Gargulová