ETRUSKOVÉ A ZALOŽENÍ ŘÍMA 

Někdy ve 12. století př.n.l. se začaly na území dnešní Itálie shromažďovat a usazovat kmeny, kterým souhrnně říkáme Italikové. Na severozápadě se usadili Ligurové (teď je tam provincie Ligurie a i tamní moře se jmenuje Ligurské), na severovýchodě skončili Venétové (od toho Venezia - Benátky), trochu jižněji došli Sabinové, až k Římu Latinové a úplně na jih Kampánové. A o 200 let později se tu objevili Etruskové...

Tajemní Etruskové

Proč tajemní? Víme sice, že první doklady o Etruscích jsou ze severní Itálie, z doby kolem roku 1000 př.n.l., ale netušíme, odkud se tam vzali. Mohli přijít ze severu, ale to bychom o nich něco věděli už dříve. Nebo to mohl být jeden z těch zmiňovaných italických kmenů, jenže to by se tolik nelišili písmem a jazykem. Je také docela možné, že Etruskové připluli nebo přišli z Malé Asie (dnešního Turecka), ale ani to není jisté. Převzali sice řeckou abecedu, ale zapisovali s ní vlastní jazyk, který se nám dodnes nepodařilo rozluštit. Víme také, že si Etruskové říkali Rasenna, Římané je nazývali Tusci a Řekové Tyrhéni. Oblasti, kde Etruskové bydleli, se říkalo Etrurie.

Města a venkov

Etruskové zakládali pouze jednotlivá města, nikdy je nespojili ve stát. Města to ale byla pořádná a samostatná - například Bologna i Florencie mají etruský původ. Města byla centrem řemesel a obchodu - Etruskové byli zdatní železáři a hrnčíři. Města jsou mimochodem důvodem, proč o nich tak málo víme - většina toho, co po nich zbylo, je teď pohřbená pod obrovskými městy. Naštěstí Etruskové stavěli dál od měst alespoň nekropole. Nekropolis znamená "město mrtvých" - takže hřbitov. Pohřbívali do velkých mohyl, uvnitř kterých byla postavena replika pokoje zemřelého. Když tedy archeologové takovou mohylu otevřeli, našli stoly plné předmětů denní potřeby. I stěny byly zevnitř natřené a nepřístup vzduchu barvu zachoval tak, že i po třech tisících let vypadal pokoj jako čerstvě vymalovaný.

Existoval samozřejmě i etruský venkov, ale ten byl čistě zemědělský. Dařilo se tu vínu, citrusům a olivám. Aby se jim lépe pěstovalo a chovalo, upravovali si Etruskové terén: stavěli terasovitá políčka, odvodňovali a vysoušeli bažiny a naopak zavlažovali suchá místa.

Mezi sedmero horami

A přesně takhle zvelebili i jednu malou osadu na řece Tibeře, založenou v 8. století mezi sedmi strategickými pahorky (kdyby vás to náhodou zajímalo, jmenují se Aventin, Caelius, Esquilin, Kapitol, Palatin, Kvirinál a Viminál). Etruskové postavili přes Tiberu první most, postavili kanalizační systém nazývaný cloaca maxima, odvedli vodu z místních bažin a zpočátku tu dokonce vládli jako králové. Téhle osadě se začalo říkat Řím a dnes je z ní čtvrté nejlidnatější evropské město.

Ohledně založení Říma ale koluje taky mnoho legend. Podle jedné z nich je praotcem města Vergiliův hrdina Aineiás, který sem doplul z dobyté Tróje, a určitě také znáte pověst a Romulovi a Removi...

Etruský vrchol a pád

Zpátky k Etruskům. V 7. století př.n.l. se svým vlivem dostali na vrchol a stali se vedle Kartága a Řecka jednou ze tří velmocí, které ovládaly středomořský obchod. To jim ale nestačilo, a tak se spojili s Kartáginci a roku 540 př.n.l. porazili Řeky v bitvě u Alarie na ostrově Korsika. Tímto vítězstvím získali kromě ostrova také výsadní postavení na středomořském trhu. Řekové se ale nenechali a až do 5. století př.n.l. proti Etruskům útočili. Ti moc dlouho odporovat nevydrželi, v 5. století začala jejich moc upadat a roku 265 př.n.l. pohltili poslední etruské město Římané.

Jirka