KULTURA A VĚDA STARÉHO ŘECKA 

Starověké Řecko bylo ovlivňováno kulturami spousty národů - mísila se zde kultura ze severu, z mínojské Kréty, něco Řekové okoukali od Egypťanů a třeba písmo od Féničanů. Vynalezli parní turbínu a čep, takže si mohli vyrábět kružítka, nůžky a kleště. A spoustu vynálezů také zdokonalili - třeba kladky, pumpy, čerpadla, větrné mlýny nebo šrouby.

Architrávní architektura

Architekturu popíšeme jako první, protože nejváženějším umělcem byl ve starém Řecku architekt. Základem většiny budov byl "architrávní systém" - to znamená několik sloupů, na kterých byly podélně položeny tzv. "architrávy" (viz první obrázek). Sloupy byly prakticky na všech významnějších budovách, třeba na chrámech nebo cvičištích. Na různých místech a v různých dobách se stavěli různé sloupy, takže si je teď rozdělíme na tři typy.

Dórský sloup je nejstarší, nejmasivnější a skládá se z několika kusů, které jsou nasazené na dlouhé železné tyči. Není téměř vůbec zdobený, jenom jsou v něm odshora dolů vyryté žlábky - tomu se říká "kanelůra". Nemá žádný podstavec, směrem nahoru se zužuje a navrchu má nezdobenou kónickou hlavici. Používal se především na řecké pevnině.

Iónský sloup byl zase rozšířený na ostrovech a na pobřeží Malé Asie (název podle Iónů, kteří tu žili). Je z jednoho kusu, je užší než dórský a má patku (podstavec). Místo kónické hlavice je mezi ním a architrávem tzv. "echinos" (hlavice bochníkovitého tvaru) s "volutami" (spirálami).

Korintský sloup se stavěl až později. Na hlavici měl vytesané listy akantu (řeckého bodláku). Tenhle sloup později převzali Římané.

Obydlí sloužila primárně k přespání, většinu dne trávili Řekové venku. Dveře se otevírali směrem do úzkých zalidněných ulic, a tak museli klepat pokaždé, když je chtěli zvenku otevřít, aby náhodou někoho nesrazili.

Samostatnou kapitolou byla divadla. Zaprvé byla obrovská (to athénské pojalo 17 000 diváků) a navíc stavěna tak geniálně, že je zachrastění sirek na jevišti slyšet i v nejvyšších řadách hlediště. Ale pojďme používat řecké názvy. Jevišti se říkalo "orchéstra", za ním stojí nízká budova zvaná "skéné" - jakási backstage, a hlediště je "theatron" nebo "koilon". Později bylo budováno ještě "proscénium" - vyvýšené jeviště nad orchéstrou.

Sochařství

Sochařství nebylo pro Řeky uměním, ale řemeslem. Rádi sochali náboženské a mytologické motivy ze dřeva a mramoru, a později je lili z bronzu. Typický je pro sochy postav strnulý postoj s levou nohou mírně vykročenou vpřed. Sochaři se také snažili o ideální proporce lidského těla, na to se specializoval sochař Polykleitos. Soše nahého chlapce se říkalo "kúros" a soše dívky "kóré". Sochy byly původně i barveny (polychromovány), ale barva se časem smyla.

Příkladem řeckého sochařství může být Myronův Discobólos nebo socha boha Dia od Feidia (oboje obrázku)

Malířství a mozaiky

Řecké malířství můžeme dnes obdivovat už prakticky jen na nádobách, jiné malby se nám téměř nedochovaly. Nejprve se malovalo černě na hnědé keramické nádoby, později červenohnědě na přebarvené černé nádoby. Šlo o tzv. malířství "iluzivní", což znamená, že se malíř snažil o co nejrealističtější zobrazení - iluzi reality. Podlahy místností a dna bazénů vyskládávali malými barevnými kamínky - tomu se říká mozaiky.

Přírodní vědy

V řecké Alexandrii stával tzv. Museion - "stánek múz". Šlo o budovu vzdělanců, v níž byste kromě zoologické a botanické zahrady našli obrovskou knihovnu. Nebyla ale plná knih, nýbrž dlouhých svitků namotaných na dřevěných tyčích. Z Řecka pocházelo mnoho vědců, kteří mnohdy předběhli dobu. Třeba Aristarchos tvrdil, že se Země spolu s dalšími planetami otáčí kolem Slunce, na což lidstvo znovu přišlo až díky Koperníkovi o neuvěřitelných 1700 let později. Pak tu byl Pythagoras, který (kromě známé Pythagorovy věty) objevil závislost výšky tónu na délce struny, Eukleidés s jeho větami o geometrii, Archimédes a jeho zákon o nadlehčování kapalinami nebo Hippokratés, který založil "racionální lékařství" - zjistil, že léčit se dá pozorováním a znalostí těla, nikoliv magií.

Jirka