MAKEDONSKÁ NADVLÁDA 

Severně od nejsevernějších řeckých polis, ale stále na Balkánském poloostrově, se rozléhala Makedonie. To bylo hornaté území ve vnitrozemí, tudíž bez moře, takže zemědělství tu spočívalo v pastvě koní. Zdejší obyvatelé, Makedonci, často navazovali obchodní i vojenské styky s Řeky, ale jinak byli samostatní a volili si vlastního krále, který vládl především jako vojevůdce. Postupně se rozvíjeli, dokud je nenapadlo, že by také chtěli moře.

Za Filipa II.

V této době se králem stal Filip II. Makedonský, který své dětství strávil jako rukojmí v řeckých Thébách, jako taková pojistka pro Řeky, že jim Makedonie nic neudělá. Filipovi to ale paradoxně bylo spíš výhodou, protože tam okoukal vojenské taktiky a strategie, takže když byl propuštěn zpět do Makedonie, věděl, jak to v Řecku chodí. Nejdřív nechal razit zlaté mince a pak začal svou zemi rozšiřovat na západ, blíž a blíž k moři. Jenže tam už stály řecké osady.

Řecko mezitím začalo přemýšlet, jaký vztah si má k Makedonii vybudovat. Jejím velkým odpůrcem byl Démosthenés, politický řečník, který v mládí koktal, ale vadu řeči prý napravil tím, že pravidelně křičel přes hlasitý příboj. Vedl tzv. "filipiky" - útočné řeči proti Filipu Makedonskému. Slovo "filipika" se dodnes používá ve významu bojovného proslovu, ať už je mířen proti komukoliv. Ale byli tu i tací, kteří si mysleli, že by Řecko mělo vůči Makedonii být smířlivé a pokusit se udělat z ní spojence. Tohle prosazoval Isokratés. Názory na severní sousedy se tedy lišily, ale převládal ten první názor - násilí proti Makedonii.

Než si tohle všechno Řekové ujasnili, Filip obsadil ta řecká pobřežní městečka a Athény se tak rozhodly zaútočit. Bitva se konala roku 338 př.n.l. u Chaironeie a Athény byly do jednoho poraženy. Hlavním klíčem k Filipovu vítězství byly tzv. "falangy".

O rok později (337 př.n.l.) svolal Filip II. tzv. "Korintský kongres", kde oznámil, že se Makedonie stává pánem řeckých států, že bude do každého města vyslána posádka Makedonců a že se Makedonci spolu s Řeky postaví Perské říši. Jak řekl, tak taky udělal, ale o další rok později byl zavražděn na svatbě vlastní dcery. Zabil ho jeho strážce, ale zosnovala to prý jeho manželka.

Alexandr Makedonský

Jako Filipův syn z prvního manželství se králem stal Alexandr III. Makedonský (též Alexandr Veliký), zdatný vojevůdce vzdělaný Aristotelem, kterému bylo při nástupu na trůn pouhých 18 let. Řekové si mysleli, že mají proti tak mladému králi větší šanci a začali se bouřit. Démosthenés namluvil Thébanům, že Alexandr zemřel a Makedonie je bez krále, čímž je motivoval k vyhnání makedonské posádky vojáků z města. Alexandr zareagoval jasně - srovnal celé Théby se zemí. Údajně nechal stát jen chrámy a domek básníka Pindara, jehož sborové písně obdivoval. Některé Thébany nechal zabít a zbytek prodal do otroctví. Tím si získal respekt celého zbytku Řecka, takže se konečně mohl vydat dobít Persii.

Dobyvačná výprava do Persie

Makedonské vojsko, tvořené z velké části Řeky, se vydalo přes Helléspont (dnešní Dardanely) do Malé Asie. Tam svedlo s Peršany roku 334 př.n.l. první bitvu u řeky Gráníkos. Alexandr zvítězil a pokračoval dál.

Roku 333 př.n.l. došlo ke střetu u města Issos, ve kterém Alexandr zajal rodinu perského krále Dareia III., sám král stihl utéct. Alexandr pokračoval na jih, kde si rychle podmanil Fénicii, až na město Týros, které musel půl roku obléhat, než se dostal dovnitř. Všechny tamní muže nechal zabít nebo ukřižovat. Dále se vydal do Egypta, který sám kapituloval a jmenoval Alexandra faraonem. Ten si to pak namířil na východ a pokračoval v dobývání Persie.

K Indii a dost

Roku 331 př.n.l. u Gaugamél opět střetl s Dareiem, který zase utekl. Tentokrát ale perského krále někdo chytil a přinesl Alexandrovi jeho hlavu. Pak došli Makedonci do perského hlavního města Persepole, které celé vypálili. Alexandr ale nezískával území jen válkou, oženil se například s několika perskými princeznami a do úřadů pak nasadil Makedonce. Takhle postupoval celou Persií až na úplný východ k Indii. To už ale bylo úplné jiné prostředí - Indové bojovali na slonech uprostřed džungle - a vyčerpané makedonsko-řecké vojsko se proto rozhodlo na chvíli to dobývání světa pozastavit.

Rozpad na helénistické státy

Alexandr si teď mohl ze své nové obrovské říše vybrat město, které se mělo stát jejím centrem. Zvolil si Babylon, kam se vrátil roku 324 př.n.l., ale rok nato záhadně zemřel. Jeho bratr byl slabomyslný, syn ještě moc malý, a tak předal Alexandr vládu generálovi Perdikkovi. O vládu ale stálo mnoho dalších lidí, a tak se dobytá říše začala rozpadat na jednotlivé "helénistické státy", kterým vládli "diadochové" - Alexandrovi nástupci. Největší podíl z říše si vydobyl Seleukos I. - Mezopotámii a všechno na východ od ní (žlutá barva na mapě vpravo, na mobilu dole). Pak například Ptolemaios I. získal Egypt a východní pobřeží Středozemního moře (Modrá barva), a Lýsimachos si přivlastnil západní část Malé Asie (oranžová barva).

Jirka