PERIKLÉS A PELOPONÉSKÁ VÁLKA 

Roku 494 př.n.l. se v Athénách narodil jistý Periklés. Ten se stal athénským stratégem, což je funkce velitele vojska. Ten se většinou do politiky zas až tak neangažoval, ale Periklés z tohoto postu dokázal prosadit plat pro volené úředníky a zástupce vlády, peněžně přispět sirotkům a vdovám, rozdat obilí chudým a postavit šestikilometrové hradby z Athén do přístavu Pireus. To všechno bylo samozřejmě hrozně drahé a tak se Athény dostaly do strašných dluhů. A nejen to...

Konflikty mezi Athénami a Spartou

V Řecku teď máme dvě "mocnosti" - Athény, vyspělou polis s vynikajícím loďstvem, lačnou po dalším území, a Spartu, polis plnou dokonale vycvičených pěšáků, která se začala rozpínajících se Athén bát. Je jasné, že dříve nebo později muselo dojít ke konfliktu, a taky že došlo. Jen bylo ještě potřeba najít záminku.

Na Peloponéském poloostrově, ve spolku, kterému šéfovala Sparta, ležela polis Korint. Athény zaprvé odmítaly vrátit korintské otroky, zadruhé konkurovaly korintské keramice, a zatřetí uzavíraly spojenectví s bývalými korintskými koloniemi. Korintu se logicky nic z toho nelíbilo a tak požádal Spartu o pomoc. Spartský král Archidámos II. nejprve s Athénami vyjednával, ale to nepomáhalo, a tak se roku 431 př.n.l. prostě vydal na sever a zaútočil. Athény bránil zmiňovaný Periklés, který nechal přesunout veškerý dobytek na ostrov Euboia a athénské obyvatelstvo vměstnal do těch dlouhých hradeb z Athén do Pirea, kterým se mimochodem říkalo "Dlouhé zdi". Sparťané tedy přišli do Athén, našli je prázdné, a tak je vypálili a odešli. Athéňané teď neměli kde bydlet a navíc chytili od krys z Černého moře mor nebo tyfus, který jich čtvrtinu zabil, a to včetně jejich nejlepšího vojevůdce Perikla.

Bezvýsledná válka archidamská

Podle spartského krále Archidáma se první polovina válek mezi Spartou a Athénami jmenuje "válka archidamská" - trvala deset let, od prvního vypálení Athén až do roku 421 př.n.l. Probíhala dost jednoduše - Sparta každé léto vyrazila na Athény a vypálila a zničila je, protože Athéňané se vždy schovali do těch Velkých zdí. To dělali proto, že věděli, že v pozemních bitvách nemají proti vycvičeným Sparťanům šanci. Měli ale velmi dobrou námořní flotilu, a tak to Spartě opláceli tak, že jednou za čas vypluli k pobřeží Peloponéského ostrova, zrabovali tam nějakou polis a pluli dál. Taková válka samozřejmě k ničemu nevedla, za chvíli nebylo v Athénách ani na pobřeží Peloponésu co ničit, a oba rivalové byli unavení a vyčerpaní. Athéňan Nikias proto uzavřel se Spartou tzv. "Nikiův mír", který měl trvat padesát let. Archidamská válka tímto skončila, přestože Korintu přišlo, že to pro Athény nebyl dostatečný trest.

Alkibiadés a válka dekelejská

Nikias byl s těmi svými padesáti lety míru pěkně naivní. Na scéně se totiž objevil Alkibiadés, bratr Perikla a žák Sokrata. Tenhle Aklibiadés vymyslel, že když Athény dobyjí bohatou řeckou kolonii Syrakusy na Sicílii, budou mít dostatek peněz na zničení Sparty. Nápad by to asi nebyl špatný, kdyby se o přípravách na útok Syrakusy roku 416 př.n.l. nedozvěděly a nepožádaly spartské důstojníky o pomoc s obranou. Ráno před vyplutím navíc Athény zjistily, že někdo rozbil několik "hermovek" - soch posla bohů Herma, které stály na každém rozcestí. Nikdo nevěděl kdo to udělal, ale nějak se to svedlo na Alkibiada, takže ho vrátili do Athén a zatkli. On se urazil, utekl a přidal se na stranu Sparty.

Obléhání Syrakus dopadlo pro Athény samozřejmě totální katastrofou, protože na Sparťany nebyly připraveny. Ani po roce obléhání se jim nepodařilo se do města dostat. Alkibiadés mezitím poradil Sparťanům, aby obsadili pevnost Dekeleia, která leží severně od Athén, a odkud budou moct strategicky obklíčit Athény a útočit na ně. A Sparta ho poslechla. Navíc do toho zasáhla Persie, které se zamlouvalo, jak se Řekové mezi sebou perou, a tak se rozhodla finančně podpořit Spartu, ať to stojí za to. Spartě se tak po chvíli podařilo získat Helléspont (dnešní Dardanely) a nakonec i úplně porazit Athény. Ty kapitulovaly na jaře roku 404 př.n.l. Tím skončila druhá polovina peloponéské války, tzv. "válka dekelejská" - pojmenovaná podle té pevnosti, kterou Sparťané obsadili. Trvala opět deset let, od roku 414 do 404 př.n.l.

Sparta nařídila Athénám strhnout Dlouhé zdi, rozpustit Athénský námořní spolek a nechat v Pireu maximálně 12 athénských lodí. Navíc nasadila do Athén 30 tyranů, kteří zrušili tamní demokracii a začali vládnout sami. Nemyslete si ale, že z toho Sparta vyšla beze ztrát - její vláda se stala nepopulární, protože přijímala peníze od nepřátelských Peršanů.

Thébský spolek

Sparta teď ovládala prakticky celé Řecko, takže když se z její nadvlády osamostatnily Théby, vůbec se jí to nelíbilo. Nezbývalo než bojovat. Roku 371 př.n.l., u Lektry. Théby vedl do této bitvy Epameinóndás a Sparťany k překvapení všech na hlavu porazil. Bylo to hlavně díky formaci klínu - Thébané vytvořili z vojáků hrot, kterým se vecpali mezi Sparťany a tak je rozdělili na dvě poloviny. Po tomto vítězství vytvořily Théby "Thébský spolek" a roku 362 znovu porazily Sparťany.

Jirka