ATHÉNY 

Athény jsou dnes hlaním městem Řecka a už tehdy to bylo relativně velké město. Podle mýtu jej založil hrdina Théseus, který v kapitole o Krétě zabil Mínotaura. Stejně jako skoro všechno v Řecku, i Athény ležely na nějakém poloostrově, konkrétně v kraji zvaném Attika. Šlo o planiny vhodné pro pěstování obilí, oliv a fíků. Jedna z athénských čtvrtí se jmenovala Kerameikos, a protože tam byl hlavní zdroj hlíny a spousta hrnčířů, říká se dnes keramice keramika.

Pět příček na společenském žebříčku

Nejdřív rozdělení obyvatel: Nejvýš byli eupatridé - bohatá aristokracie a hned pod nimi stáli demiurgové - řemeslníci a umělci. O stupeň níž byli přistěhovalci neboli metoikové, kteří museli platit daně navíc, pak thétové, kteří nemohli nic vlastnit, no a nejhůř na tom byli otroci.

Demoverze demokracie

A jak tahle novinka jménem demokracie v Athénách fungovala? Vládlo tu devět archontů, které můžeme přirovnat k dnešním ministrům. Byli voleni na jeden rok a po jeho uplynutí se stali členy aristokratické rady neboli nejvyššího soudu - tzv. areopágu. Za zmínku stojí archont Drakón a jeho kruté zákony a pak archont Solón, který zrušil otroctví těm, kteří se do něj dostali kvůli dluhům. Tomu se říkalo "setřesení břemen", řecky "seisachtheia". Finance, veřejné budovy a politické zločiny měla pod palcem rada pěti set, do níž se volilo losem, a pak tu byl sněm všech svobodných obyvatel, který mohl hlasovat o zákonech a volit archonty nebo stratégy, tedy vojenské velitele.

Okamžik pro tyrany

Pár let po Solónových reformách - v roce 546 př.n.l. - začala tyranida, tedy vláda jedince. Zní to krutě, ale Athéňané se tehdy vůbec neměli špatně - zkrátka jen vládl jediný panovník, konkrétně jistý Peisistratos. Pomáhal obchodníkům a zmodernizoval důležitý přístav Pireus, jenž leží pár kilometrů od Athén. Po Peisistratovi se k moci dostali jeho synové Hippias a Hipparchos a ti už svá rozhodnutí vnucovali násilím, byli to tedy tyrani v dnešním slova smyslu.

Demokracie podruhé

Všechno ale nakonec dobře dopadlo díky Kleisthenovi a jeho zákonu proti tyranidě. Kleisthenés taky rozdělil Attiku na "démy" - okresy s vlastními úřady a soudy - a zavedl střepinový soud, řecky "ostrakismos". To fungovalo tak, že se každý rok všichni svobodní Athéňané sešli v agoře (viz níže) a každý napsal na "ostrakos", tedy na hliněný střep, jméno toho, kdo byl podle něj nebezpečný pro demokracii. Kdo dostal nejvíc hlasů, byl na deset let vyhnán pryč z Athén.

Kleisthenés také trochu upravil politický systém: Archonti zůstali, sněmu lidu se teď říkalo "ekklésiá" a z něj se volilo 500 zástupců rady pěti set čili "búlé". Její členové byli "búleuti". Tahle rada zasedala čtyřikrát do roka, což samozřejmě na běžné problémy nestačilo, a proto se z búlé vždy vybralo 50 prytanů, kteří zasedali každý den. Jeden z nich - epistatés - jim předsedal a spravoval pokladnu, ale aby toho nestihl nějak využít, jeho vláda vždycky po 24 hodinách skončila.

Nosit sovy do Athén

Athénská vojenská výchova byla oproti té sparťanské mírnější - povinná byla jen od 18 do 20 let. Athény se totiž mnohem víc soustředily na vzdělání. To bylo určeno především pro bohatší chlapce a ti velmi majetní si platili i soukromé učitele. Gramatické vzdělání zahrnovalo čtení, psaní a počítání, músické všechny druhy umění a gymnastické nejen gymnastiku, ale obecně trénink fyzické zdatnosti. Na sportovních cvičištích zvaných gymnasia (jednotné číslo "gymnasion") se chlapci připravovali i na olympijské hry, které se konaly pravidelně už od roku 776 př.n.l.

Jirka