UTOPICKÝ SOCIALISMUS 

Průmyslová revoluce i politické změny posledních let toho hodně změnily. Ze statkářů a řemeslníků se stali dělníci ve velkých podnicích, kteří museli tvrdě pracovat, aniž by měli právo na nemocenskou nebo jakoukoliv jinou sociální podporu. Neměli většinou ani jistotu, že podnik, který je zaměstnává, do zítřka nezkrachuje. Neexistoval totiž ještě průzkum trhu, podnikatelé netušili, kdy bude jaká poptávka, neměli podle čeho plánovat a celé to pro ně byl jeden velký risk. Je celkem pochopitelné, že se to některým zdálo nespravedlivé a hledali jiná řešení místo kapitalismu.

Jeden Francouz proti kapitalismu

Zastánci "utopického socialismu" věřili, že nejsprávnější by bylo zrušit soukromý majetek, a zavést systém, kde je všechno společné, každý poctivě pracuje a všichni žijí v rovnosti. Žádný nebezpečně rizikový kapitalismus, kde si ti nejprohnanější přivlastní všechno.

Jedním z prvních velkých utopických socialistů byl francouzský šlechtic Henri de Saint-Simon. Kapitalismus se mu hnusil, a tak se vzdal svých šlechtických výsad i majetku a vymyslel "industrialismus" - systém založený na práci, bez církve, bez úředníků, bez šlechty. Počítal s tím, že si lidé budou vzájemně odpouštět a milovat bližního svého, což bohužel nebylo a asi nikdy nebude reálné.

Druhý Francouz proti obchodování

Trochu jiný přístup zvolil Charles Fourier. Ten neměl nic proti soukromému vlastnictví a kapitalismu, za největší zlo považoval obchod. To byl podle něj jeden velký podvod, který jen vytváří konkurenci, anarchii a tak dále. Aby se obchodu zbavil, vymyslel "falangy" - družstva, která měla přesně naplánováno, co se kdy vyrobí. Výrobky by si pak rozdělili obě skupiny společnosti - dělníci a kapitalisté, (ti by falangy budovali a udržovali).

A dva marné pokusy jednoho Skota

Bohatý skotský továrník Robert Owen se dokonce pokusil uvést svoji představu socialismu do praxe. Věřil, že dobré lidské vlastnosti se dají zajistit kvalitním vzděláním a příjemným prostředím, a tak ve své továrně v New Lanarku zrušil dětskou práci, postavil dělníkům domky, školu, založil první veřejnou mateřskou školku, zajistil zaměstnancům zdravotnictví, platil jim nemocenskou, zkrátil pracovní dobu a chtěl to všechno prosadit v celé Británii. Brzy zkrachoval. Ale nevzdal se, vydal se do Spojených států, koupil malou osadu a založil tam komunitu New Harmony. Přišlo mu, že chyba je v tom, že dělníci nedostávají v platu celou hodnotu své práce, protože si část výdělku bere zaměstnavatel. New Harmony proto měla být soběstačná skupina, v níž budou dělníci za svoji práci sbírat jakési "body", které pak vymění za výrobky jiných dělníků. Když budou pracovat tak, jak dokáží, a brát si tolik, kolik potřebují, mělo by to fungovat. Ale ani tento projekt se nezdařil.

Jirka