PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE 

V 18. a 19. století se najednou měnily věci, které fungovaly už tisíce let. Tak jako se kdysi během neolitické revoluce lovci a sběrači naučili zemědělství, které živilo naprostou většinu lidstva až dosud, průmyslová revoluce nás posunula zase o krok dál - k průmyslové velkovýrobě. Vynalezli jsme nové stroje a vymysleli, jak je pohánět energií z přírody. Manufaktury, které využívaly lidskou sílu, přestaly být potřeba. A odzvonilo i středověkému feudalismu, aby ho mohl nahradit kapitalismus. Rozdělení na urozené šlechtické rody a obyčejné poddané vystřídaly dvě nové vrstvy: podnikavá buržoazie a její pracovní síla - proletariát. A všechno to začalo v Anglii.

Jak si založit továrnu?

Co je potřeba, aby takový kapitalismus vůbec mohl vzniknout? Aby ambiciózní podnikatel mohl rozjet svou novou továrnu? Zaprvé potřeboval počáteční kapitál - tedy nějaké peníze, za které nakoupil první stroje a najal pár odborníků. Druhým předpokladem je samotná svoboda podnikání a svoboda pracujících lidí - v absolutistické otrokářské zemi totiž ani ambiciózní podnikatelé ani svobodní odborníci neexistují. A zatřetí nová technika. Ano, i manufaktury se dají rozšiřovat a dá se na nich bohatnout, ale automatické stroje jsou ještě lepší. Nejrychleji tyto předpoklady splnila Anglie, která nastřádala kapitál díky obchodu s otroky a svému silnému textilnímu průmyslu.

Textilní vynálezy

I technický pokrok začal právě u textilu. James Hargreaves v roce 1764 vynalezl "spinning jenny" - stroj na spřádání osmi vřeten naráz, který nahradil jednoduché kolovrátky. A Edmund Cartwright vytvořil první mechanický tkalcovský stav (do té doby se používal ruční stav známý už v pravěku). Díky těmto vynálezům mohli Angličané vyrábět nové bavlněné látky.

Uhlí, železo a pára místo lidské síly

Jenže oba tyto stroje pořád fungovaly díky lidské síle. Tehdy existovaly vlastně jen čtyři zdroje energie: lidé, kteří se museli platit, zvířata, která bylo potřeba živit, voda, která byla na nepraktických místech, a vítr, který foukal jen občas. Angličtí vynálezci proto znovu začali uvažovat o parních strojích. Ty ve své podstatě znali už Řekové a ve středověku se výjimečně používaly k čerpání vody z dolů. Dosavadní verze byly moc slabé anebo velké a nepraktické, ale myšlenka to přece byla výborná. James Watt se proto pustil do zdokonalování a zmenšování a v roce 1774 představil malý dvojčinný parní stroj. To přineslo dvě zásadní změny - všichni najednou potřebovali uhlí, takže hornictví nabíralo na významu, a továrny se mohly přesouvat od řek právě k uhelným ložiskům a na další příznivější místa.

Když byly vyčerpány zásoby u povrchu, museli horníci klesat čím dál tím hlouběji, takže i v dolech našel parní stroj své využítí. Ani tak ovšem uhlí nestačilo, takže se jednak začalo dovážet ze Švédska a Ruska a vyráběl se z něj efektivnější koks. Hornictví a těžba byly důležité také z jiného důvodu - na výrobu strojů a jejich součástek bylo potřeba železo.

Silnice, koleje a mašinky

Výrazný byl také pokrok v dopravě. Do 18. století používali Angličané nezpevněné římské silnice, které byly třeba v zimě naprosto nesjízdné. S novou metodou silničářství přišel John McAdam: udusat zem, zasypat sutí, vyhladit a zarovnat do mírného oblouku, aby dešťová voda stékala do příkopů na okrajích cesty. Podle svého autora se tomu říká "makadamování".

A konečně se dostáváme k symbolu průmyslové revoluce, tedy k železnici. Princip kolejí pro vozy znali už Římané a jejich myšlenka byla na začátku 19. století využita při budování koněspřežných drah (takzvaných "koněk"). Koleje snížily odpor mezi koly a zemí a tažní koníci toho tím pádem utáhli víc a rychleji. Jen co se tenhle vynález rožšířil do světa (v roce 1825 byla postavena veřejná dráha z Budějovic do Linze), Anglie už v duchu mechanizace pracovala na způsobu, jak i koně nahradit strojem. George Stephenson roku 1814 představil parní lokomotivu a v roce 1825 už jeho mašinka tahala třicet vozů ze Stocktonu-on-Tees do Darlingtonu a zpět.

Pokrok nad vodou i pod vodou

Kromě silnic a železnic zažily rozmach také vodní kanály - během "kanálové horečky" vznikla pětitisícikilometrová síť nových vodních cest. A i ve vodní dopravě dokázali tehdejší géniové využít parní energii. Parník amerického vynálzce Roberta Fultona dokázal roku 1817 plout proti proudu z New Yorku do Albany a loď Savannah o dva roky později díky kombinaci plachet a parního stroje překonala Atlantik za 29 dní. Fulton mimochodem postavil i první ponorku pro Napoleona a první torpéda pro britské námořnictvo.

Jirka