VZESTUP NAPOLEONA BONAPARTA 

Napoleon Bonaparte se narodil roku 1769 na ostrově Korsika. Jeho rodina byla docela obyčejná a původně se jmenovala italsky Buonaparte, protože Korsika patřívala k italskému Janovu. Rok před Napoleonovým narozením ji ale Janov odevzdal Francii, a tak Bonaparte studoval francouzskou vojenskou školu a od sedmnácti let bojoval ve francouzské armádě. Už během francouzské revoluce bylo vidět, že má taktický talent. Brzy ho jmenovali generálem, pak když byla revoluční vláda svržena, mu titul sebrali, ale rychle si uvědomili jeho cenu a hodnost generála mu vrátili.

Nečekané úspěchy v Itálii

V roce 1796 přidělili Napoleonovi armádu s mizernou morálkou a ještě mizernějším zásobováním a poslali ho do Itálie, aby tam bojoval proti Rakousku. Bylo to tak trochu naschvál, aby se ukázalo, jak geniálním generálem ve skutečnosti je. A výsledky předčily očekávání. Vojáci vypochodovali z Francie bez dostatečných zásob jídla, bez pořádných zbraní, bez nálady, bez odhodlání a bez naděje. Ale Napoleon v nich dokázal vzbudit nadšení a hned jak vkročil do Itálie, začal útočit, rabovat, krást jídlo, teplé uniformy i děla. Vojsko za chvíli mělo všechno, co potřebovalo, takže Napoleonovy promyšlené manévrovací rozkazy obětavě poslouchalo. Rakousko se leklo a hned nabídlo mír přímo Napoleonovi. Podepsali nejprve jeden dokument v Leobenu a pak další v Campo Formio, dohromady to znamenalo toto: Francie se může roztáhnout na východ až k Rýnu, získává Lombardii, Savojsko a Belgii a uznává rakouskou nadvládu nad Benátskem.

Direktoriu, které vládlo v Paříži, se vůbec nelíbilo, že si Napoleon uzavírá dohody sám, a tak ho z Itálie odvolali. Bonaparte důvtipně poslal napřed do Paříže kořist (včetně cenných uměleckých děl a drahokamů), čímž si zajistil takovou popularitu, že se direktorium k žádným dalším krokům neodvážilo.

Jeden z mála neúspěchů v Egyptě

Moc dlouho si Napoleon svou slávu ve Francii vychutnávat nemohl, protože byl v roce 1798 poslán do Egypta. Francie měla totiž další plán, jak poškodit svého odvěkého nepřítele - Anglii. Místo přímého boje s vyhlášeným anglickým loďstvem vymyslela, že překazí Britům ekonomicky výhodný obchod s Indií - tím, že je vyžene z Egypta, který byl na této obchodní trase klíčový.

Nebylo to jen tak. Anglie si hlídala celé Středozemní moře a měla na to jistého admirála Horatia Nelsona. Napoleon rozšířil falešné zprávy, že se chce vrhnout na západ na Gibraltar (rovněž anglické území), čímž Nelsona zmátl a uvolnil si cestu na východ do Egypta. Cestou dobyl ostrov Malta, vylodil se u Abúkíru a vyhrál několik pozemních bitev, ale pak připlul admirál Nelson a zakotvené francouzské lodě nechal rozstřílet. Francouzi tak byli na Blízkém východě uvězněni, dostali se až do Izraele a bojovali s osmanskými mameluky, ale když mezi nimi vypukla epidemie úplavice, Napoleon se tajně a narychlo vrátil do Francie. Armádu v Egyptě nechal a ta se v roce 1801 musela vzdát.

Návrat a převrat

Napoleon se však nevrátil jenom kvůli nezdaru a úplavici. Direktorium v Paříži totiž mezitím čelilo anglicko-rakousko-ruské koalici a poslalo do Egypta poštovní loď s prosbou o pomoc. Ruský generál Suvorov už byl na francouzských hranicích, ale pak ho car Petr odvolal, protože si členové koalice přestali důvěřovat. Napoleon dorazil do Paříže v říjnu 1799 a lidé ho měli za zachránce a nejlepšího generála.

A pak přišel "brumairový převrat". Devátého listopadu 1799 Napoleon rozhlásil, že odhalil spiknutí jakobínů, a Národní shromáždění se proto přesunulo do menšího městečka vedle Paříže. Další den vstoupil Napoleon do tohoto náhradního jednacího sálu s vojáky a donutil poslance odhlasovat místo direktoria dočasnou vládu tří konzulů, načež shromáždění rozehnal. Prvním konzulem se stal on sám.

Tento nový systém - konzulát - měl být schopnější a efektivnější než direktorium, například měl vyřešit vleklé války. A to se dařilo. V roce 1800 uzavřel Napoleon mír s Rakušany, poté co je porazil u italského Marenga, a o dva roky později byla v Amiens sepsána i mírová smlouva s Anglií. Ta se totiž postupně zmocňovala mnoha francouzských kolonií, třeba Kapska (na jihu Afriky) nebo Cejlonu (to je Srí Lanka).

Podpora ze všech vrstev

V roce 1802 vyšla také nová ústava, která dělala z Napoleona doživotního konzula a do departmentů dosazovala státní úředníky, aby i místní záležitosti ve všech koutech Francie byly pod jeho kontrolou. Z ústavy zmizely také některé pasáže Deklarace práv člověka a občana. Peníze směla tisknout pouze nově založená Francouzská banka, což trochu stabilizovalo ekonomiku, a pracovalo se i na novém občanském zákoníku, který počítal s revolučními změnami, s kapitalismem a dalšími modernizacemi, například rušil středověká feudální pravidla. Tento "Code civile" byl vydán roku 1804 a většina z něj platí dodnes. Napoleon se zkrátka snažil udělat dobrý dojem úplně na všechny a najít si kamarády úplně všude. Nevynechal ani církev: uzavřel s ní tzv. konkordát, podle nějž faráři nově dostávali státní plat, duchovním byla vrácena půda, Francouzi si mohli vyznávat, co chtěli, a papež za to uznal existenci Francouzské republiky.

Na konci roku 1804 měl Napoleon takovou podporu Francouzů, že se mohl 2. prosince prostě nechat korunovat císařem. Tímto dnem tak začalo Francouzské císařství. Kromě republikánů a royalistů si lidé nestěžovali, byli stále svobodní, kapitalismu se taky docela dařilo, ale přeci jen šlo o autoritativní režim a ostatním monarchiím se vůbec nelíbilo, kam to směřuje. Anglie proto vyhlásila Napoleonovi válku ještě v prosinci 1804, a v dalším roce se připojily Rusko, Rakousko, Švédsko a některé německé státy.

Jirka