PEDOSFÉRA 

Pedosféra je půdní obal země, čili vrstva půdy, která leží na litosféře a tvoří svrchní vrstvu zemské kůry. Na pedosféru působí voda, vzduch, sluneční záření i organismy, které v půdě žijí, takže původní tzv. mateční hornina zvětrává a půda už není tak pevná jako horniny v litosféře. Nauka o půdách se nazývá pedologie.

Vznik půdy

• půda vzniká zvětráváním hornin a pak působením živých organismů a podnebí
• 1 cm orné půdy se v našich podmínkách tvoří cca 100 let

ZVĚTRÁVÁNÍ HORNIN

• fyzikální – mechanické rozrušování na menší úlomky a zrna, způsobené tepelnými změnami
• chemické – způsobené vodou, vzdušným kyslíkem a oxidem uhličitým
• biologické – způsobené kořeny stromů, lišejníky
• výsledkem zvětrávání je půdotvorný substrát

PŮSOBENÍ ŽIVÝCH ORGANISMŮ

• půdní mikroorganismy rozkládají organickou půdu, a tak vzniká humus (v něm jsou obsažené huminové kyseliny, které dále narušují půdotvorný substrát)
• kroužkovci a členovci kypří půdu, čímž napomáhají pronikání vzduchu a vody

PŮSOBENÍ PODNEBÍ

• roli při tvorbě půdy hraje teplota (vyšší teplota znamená rychlejší chemické reakce) a množství srážek
• důležitý je také poměr srážek a výpařování
• při převaze srážek se minerály vyluhují do spodních vrstev
• při převaze výparu z půdy roztoky stoupají k povrchu

Složení půdy

• anorganické neživé složky:
• zvětralé horniny
• nerosty (minerály)
• půdní roztok (voda s rozpuštěnými látkami)
• půdní vzduch (kyslík, dusík a další plyny)
• organický, ale neživý humus (zbytky odumřelých živočichů a rostlin)
• živé složky:
• půdní organismy - bakterie, prvoci, houby, žížaly atd.
• kořenové systémy rostlin

Půdní horizonty

1. humusový horizont - horní několikacentimetrová vrstva humusu
2. obohacený horizont
• prosakuje vodou, jsou sem vyluhovány živiny z humusového horizontu
• je-li tento proces intenzivní, vede ke značnému ochuzení humusového horizontu a vzniká neúrodný podzol (viz níže) - tomuto procesu se říká podzolizace
3. půdní substrát – některé typy půd mají speciální horizonty, jako např. karbonátový (Ca) nebo glejový (G, to jsou podmáčené půdy)

Půdní druhy

• na základě zrnosti půdy rozlišujeme základní druhy:
• písčité půdy – špatně zadržují vodu, živiny jsou vyluhovány do hloubek, a proto se v nich drží málo humusu a nejsou moc úrodné
• hlinité půdy – zemědělsky výhodné
• jílovité půdy – málo provzdušněné, často přemokřené, pro zemědělství nevhodné
• dále se popisují přechodné druhy jako hlinitopísčité půdy, jílovotopísčitá půdy atd.

Půdní typy

ČERNOZEMĚ

• nejúrodnější typ půdy s velkým množstvím živin
• vhodný k pěstování náročnějších plodin (chmel, vinná réva, cukrová řepa, zelenina, ...)

HNĚDOZEMĚ

• středně úrodné
• v ČR časté (viz zde)
• v rovinatých oblastech a pahorkatinách
• pěstuje se na nich ječmen, pšenice, cukrovka, vojtěška
• potřeba pravidelné vápnění a hnojení

KAMBIZOLY

• hnědé lesní půdy
• v lesích nejrozšířenější

PODZOLY

• málo úrodné, kyselé, kamenité s nízkým obsahem živin
• ve vysočinách a jehličnatých lesích

RENDZINY

• bohaté na živiny, ale kamenité a prosychající
• vznikají na vápencích
• v ČR např. krasové oblasti a Sedlčansko
• vhodné pro pěstování ovoce a vína

RANKERY

• kamenité půdy (více než 50 % kamenů)
• na křemičitých horninách
• typické v horském terénu
• mohou na nich růst suťové lesy

NIVNÍ PŮDY

• vznikají v okolí řek, na občasně zaplavovaných místech
• písčité až štěrkovité, bohaté na humus
• využití jako louky a pastviny
• mohou být porostlé lužními lesy

Výskyt půd na Zemi

• řídí se zákonitostmi geografické zonálnosti, tedy pro určité zeměpisné šířky nacházíme typické půdy (od tundrových půd na severu až po tropické načervenalé lateriny)
• výjimkou jsou nivní půdy, které nacházíme podél vodních toků po celé Zemi, jsou tedy azonální

---

Hanka