Judaismus je nejstarším abrahámovským náboženstvím a po hinduismu jde o druhé nejstarší světové náboženství vůbec. Dnes má přibližně 15 milionů věřících, jejichž většina žije v Izraeli a Spojených státech.
POJEM ABRAHÁMOVSKÁ NÁBOŽENSTVÍ
Abrahámovská náboženství jsou ta náboženství, která odvozují svůj původ od praotce Abraháma. Tři nejrozšířenější jsou (chronologicky podle doby vzniku) judaismus, křesťanství a islám. Tyto tři víry spojuje např. monoteismus, místo vzniku, podobné texty a víra v poslední soud.Adam měl syna Kaina, jehož potomkem byl i Noe, otec Šémův. Několik generací po Šémovi se narodil Abrahám. Když bylo Abrahámovi 75 let, uzavřel první smlouvu s Bohem – Bůh po Abrahámovi žádal pochopení a šíření myšlenky monoteismu, Abrahám za to měl na oplátku dostat Kanaán, zemi zaslíbenou. Abrahám měl tedy opustit Mezopotámii a vydat se do oblasti dnešního Izraele a Palestiny. Bůh také Abrahámovi slíbil potomky, pokud je nechá osmý den po porodu obřezat.
V 86 letech Abrahám na radu své ženy Sáry zplodil se služkou Hagar syna Izmaela. Izmael se ale Sáře znelíbil, a tak byl i se svou matkou vyhnán do pouště. Bohu bylo vyhnanců líto a dal jim vodu. Navíc slíbil Izmaelovi, že z jeho potomků vzejde slavný národ. Od Izmaela pak odvozují svůj původ muslimové.
V 99 letech porodila Sára Abrahamovi syna Izáka, od něhož vzešli Židé. Abrahám celý život dokazoval, že smlouvu s Bohem plní. Přesto přikázal jednou Bůh Abrahámovi, aby Izáka obětoval. Právě když Abrahám zvedl nad Izáka ruku, aby ho zabil, zjevil se anděl a Abraháma zastavil. Abrahám zkoušku splnil, dožil se asi 175 let.
Izák si vzal ženu Rebeku a společně zplodili dvojčata Ezaua a Jákoba. Mazaný Jákob od svého staršího bratra prvorozenství koupil a převlékl se do Ezauova loveckého oblečení. Slepý Izák pak nevědomky Jákobovi požehnal.
Třetím biblickým patriarchou (po Abrahámovi a Izákovi) byl tedy Jákob, který se ze strachu před Ezauem musel ukrýt u strýce, kde poznal svou budoucí ženu Ráchel. Vypočítavý strýc požadoval za Ráchel sedm let práce. Jákob sedm let pracoval, ale během svatební noci mu strýc vyměnil Ráchel za starší Leu a chtěl po Jákobovi dalších sedm let práce za Ráchel. Jákob pak byl ženatý s oběma sestrami zároveň a celkem měl dvanáct synů s nimi i s jejich dvěma služkami. Z těchto synů vzešlo dvanáct izraelských kmenů.
Když vypukl v Kanaánu hladomor, všechny kmeny musely jít prosit o jídlo do Egypta, kde potkaly Josefa, jednoho z dvanácti potomků Jákoba. Josef se mezitím stal faraonovým oblíbencem a nejvyšším správcem Egypta. Další faraoni ale Židy zotročili a nakonec dokonce vraždili jejich mužské potomky. Bůh naštěstí povolal Mojžíše, aby Židy z Egypta vyvedl. Mojžíš se také narodil židovským rodičům, a tak ho matka musela poslat po řece. Malého Mojžíše našla faraonova dcera a ujala se ho. Později se mu v hořícím keři zjevil Bůh a sdělil mu, že má svůj národ odvést zpět do Kanaánu. Nejprve se Mojžíš pokusil vyjednávat o propuštění Židů s faraonem, a protože faraon nesouhlasil, seslal Bůh na Egypt deset ran (voda se proměnila v krev, přemnožily se žáby, komáři a mouchy, dobytek stihl mor, Egypťané dostali vředy, země byla poničena kroupami, pak se přemnožily kobylky a zničily zbytek úrody, tři dny trvala neproniknutelná tma a nakonec byli zabiti všichni prvorození synové).
Po těchto ranách faraon Židy konečně propustil, ale hned na to vyslal armádu, která je měla pronásledovat. Před Mojžíšem a Židy se rozestoupilo Rudé („Rákosové“) moře, které tedy mohli suchou nohou přejít. Jakmile Židé přešli, voda egyptskou armádu smetla. Putování trvalo čtyřicet let, aby do Kanaánu nedorazila generace, která zažila otroctví. Cestou se Židé zastavili na hoře Sinaj. Na vrcholku vznikla druhá dohoda – tentokrát mezi Bohem a celým židovským národem – Bůh mu předal na dvou deskách Desatero. Do Země zaslíbené došli Židé bez Mojžíše. To bylo údajně v 10. stol. př.n.l. O něco později se kmeny sjednotily a začalo „královské období“. Jedním z prvních vládců byl král David. Byl oblíbený, vybral za hlavní město Jeruzalém a prakem skolil obra Goliáše. Jeho synem a následujícím králem byl Šalamoun, který nechal postavit první chrám v Jeruzalémě. Pak se království rozpadlo na Judské a Izraelské.
Přeskočíme do 6. století př.n.l., kdy došlo k „babylonskému zajetí“ – Babyloňané vtrhli do Judska a většinu Židů zajali a odvlekli. Zároveň zbořili Šalamounův chrám, čímž se musela velká část náboženských oslav a svátků přesunout do domácností. V té době také začal vznikat Tanach (křesťanský Starý zákon).
DIASPORA
Diaspora znamená „rozptýlení“. Díky diaspoře Židů se tento národ rozšířil do Španělska, Portugalska a severní Afriky (této větvi se říká Sefardové) i do střední a východní Evropy (větev Aškenázů).Tanach je soubor svatých textů pro judaismus. Byl sepisován v hebrejštině (a částečně v aramejštině) od babylonského zajetí až do přelomu tisíciletí. Dělí se na tři hlavní části:
„Doplněním“ Tanachu je Talmud – pravidla předaná Mojžíšovi od Boha ústně, sepsána až ve 2. stol. n.l., dodnes diskutována. Celkem tyto knihy tvoří 613 přikázání. Podle toho, kterým věří, se dají židé rozdělit na tři větve:
V podstatě ve všech abrahámovských náboženstvích je podstata boha stejná. Základem je monoteismus – víra v jednoho boha. V rámci Desatera je zmíněno, že je zapovězeno uctívat jiné bohy, předměty apod. Židé chápou boží jméno za tak posvátné, že ho nepsali ani nevyslovovali, zachovala se pouze písmena JHVH, celé slovo se nejpravděpodobněji vyslovovalo Jahve, ale to jsou jen domněnky. Bůh je místo toho opisován jinými názvy, např. „Hospodin“, „Pán“ nebo „Všemohoucí“. Na rozdíl od pohanského světa je judaistický bůh je beztvarý a neviditelný. Není a nesmí být zobrazován, protože pro člověka je z tohoto hlediska nepochopitelný.
Bůh je:
Mesiáš znamená „spasitel“. Podle původního významu byli za mesiáše označováni vyvolení králové, následně se význam slova měnil, až získal ten dnešní – vůdce, který přijde v budoucnosti, zachrání Izrael od všech jeho nepřátel a započne zlatý věk izraelského národa. Izraeli se pak bude hospodářsky dařit, svět bude žít v harmonii a míru a všichni Židé se vrátí do Země Zaslíbené. Věří se ovšem, že před příchodem Mesiáše přijde řada pohrom, katastrof, zatmění slunce, povodně, zemětřesení atd. Zároveň s příchodem zlatého věku přijde soudný den – správní budou odměněni, špatní potrestáni. Objevilo se několik lidí, kteří byli považováni za Mesiáše – nejznámějším byl Ježíš Kristus.
Chrám chtěl v Jeruzalémě postavit už David, ale vyslyšel proroctví, podle kterého měl být postaven až jeho synem. Proto zasvětil David zbytek svého života přípravou plánů pro syna Šalamouna. V hlavní místnosti chrámu byly uloženy dvě desky s přikázáními. Poprvé byl chrám zničen v 6. stol. př.n.l., kdy Jeruzalém napadli Babyloňané. Pár desítek let poté, pod nadvládou Peršanů, pak bylo Židům dovoleno chrám obnovit – nebyl už ale tak velký a honosný. Pak byl vyrabován ještě několikrát, třeba Řeky, kteří z něj udělali chrám polyteistický. Řecká nadvláda skončila tzv. Makabejským povstáním – Židé se rozhodli chrám znovu obnovit a znovu v něm zapálit věčné světlo. Od tohoto povstání se počítá židovský svátek chanuka. Definitivně byl chrám zbořen v roce 70 n.l. Římany.
Synagoga je pro židy duchovní místo, kde se shromažďují nejen k bohoslužbám. Hlavním duchovním představitelem každé židovské obce, vedoucím bohoslužeb a životním rádcem v jednom je rabín. Každá synagoga by rozložením měla napodobovat rozložení Šalamounova chrámu. Směrem k Jeruzalému je vždy umístěný svatostánek – výklenek nebo skříň, která odkazuje na truhlu s Desaterem. Důležitou částí je také bima – viditelné pódium, na němž se během bohoslužby předčítají svitky tóry.
Nejznámějším svátkem židů je šabat (nebo „sabat“), který se slaví od pátečního západu slunce do západu sobotního. Je to desaterem určený volný den, který je třeba strávit odpočinkem, modlitbami a studiem tóry. V pátek večer matka rodiny nad dvěma svíčkami vyslovuje požehnání sedmému dni.
Roh-ha šana je oslava nového roku, který připadá na výročí stvoření Adama (přibližně na podzim). V nebi se na tento svátek otevírají tři knihy – do jedné se zapisují ti, kteří si zaslouží odměnu, do druhé nenapravitelní hříšníci a do třetí ti zbylí, kteří mají deset dní na odčinění svých zlých skutků.
Jom kipur připadá vždy na sobotu, protože je to šabat všech šabatů, desátý den po roh-ha šanu, svátek, kdy se nebeské knihy zavřou a všichni se zpovídají ze svých hříchů.
„Svátek světel“ neboli chanuka odkazuje k Makabejskému povstání, tedy k bouři proti řecké nadvládě. Židé v chrámě opět zapálili posvátné světlo, ale měli lahvičku posvátného oleje jen na jeden den. Naštěstí se stal zázrak – olej vydržel osm dní (tak dlouho se slaví chanuka), takže Židé stihli vyrobit další olej. Symbolem je menora, osmiramenný svícen (s devátou svíčkou navíc pro zapalování ostatních).
Pesach, „svátek nekvašených chlebů“ (tzv. macesů), se slaví po dobu jednoho týdne přibližně na křesťanské Velikonoce – Ježíš před svým ukřižováním slavil právě pesach. Oslavuje se vyvedení z Egypta – Židé při útěku z Egypta totiž nestihli ukvasit chléb, a tak si vzali jen ten nekvašený – maces. Před pesachem je potřeba prohledat dům, aby v něm nezůstalo nic z kvašeného těsta. Pesach začíná „sederovou večeří“ – macesy, pohár s vínem, petržel ve slané vodě jako slzy otroků, další hořká bylina, jablečné pyré s fíky jako malta používaná na stavbách domů pro bohaté Egypťany, jehněčí kost a vařené vejce. Jeden ze starších mužů během večeře vypráví příběh o vyvedení z Egypta.
KOŠER
Židé by neměli jíst jídlo, které není čisté, tzv. není košer – mezi tyto zakázané potraviny patří vepřové maso a mořské plody.SIONISMUS
Sionismus jsou snahy židovského národa o založení vlastního státu. V roce 1948 byl založen stát Izrael a od té doby panují mezi ním a Palestinou nepokoje.Našli jste chybu? Máte dotaz? Nápad? Připomínku? Pochvalu? Napište nám na info@edisco.cz.