PRÁVNÍ VZTAHY A JEDNÁNÍ 

Právní vztahy jsou společenské vztahy mezi minimálně dvěma právními subjekty upravené právní normou. Například vztah učitele se studentem je vymezen školním řádem, který je podřazen školskému zákonu, který patří pod občanské právo. Aby takovýto vztah mohl vzniknout, musí zde být:

• právní norma, která vztah určuje, upravuje a ošetřuje
• právní skutečnost – okolnost, kvůli které vztah vzniká (uzavření kupní smlouvy, vstup do přepravního prostoru apod.)
  • subjektivní právní (nebo protiprávní) jednání – s projevem vůle
  • objektivní právní jednání – bez projevu vůle, patří sem právní události a stavy (viz níže)

SUBJEKT, OBSAH A OBJEKT

Právní vztahy mají subjekt nebo subjekty, obsah a objekt nebo objekty. Třeba v případě nákupu auta jsou subjekty prodejce a zákazník. Obsahem je pro prodejce povinnost odevzdat auto kupujícímu a pro zákazníka zaplatit kupní cenu prodávajícímu. Objektem je pak prodávané auto, ale mohou existovat i nehmotné objekty – například způsob chování ve školním řádu. Subjekty právního vztahu mohou být fyzické osoby (jednotliví lidé), právnické osoby (organizace a orgány) a stát vč. státních orgánů.

Právní skutečnosti

Právní skutečností je právní jednání (viz níže) – chování subjektů v souladu s normami (např. uzavření kupní smlouvy) nebo protiprávní jednání – chování v rozporu s normami, čímž jsou ohrožovány společenské vztahy (např. vražda je protiprávní jednání).

Protiprávní jednání může být:

• zaviněné – provedli jsme něco, co jsme si přáli a chtěli jsme provést
• nezaviněné – provedli jsme něco, co jsme provést neplánovali a nechtěli

PRÁVNÍ UDÁLOSTI A STAVY

Právní události jsou jednorázové skutečnosti nevyvolané chováním osob a nezávislé na vůli. Právní stav je déle trvající skutečnost.

Osobnost, působnost a způsobilost fyzických osob

Všechny fyzické osoby (jednotlivci) mají od narození do smrti právní osobnost (neboli právní působnost, také subjektivita) – možnost mít práva a povinnosti. Právní působnost nemůže být omezena ani zrušena. Něco jiného je právní způsobilost (svéprávnost), kterou mají až plnoleté fyzické osoby, které jsou pak způsobilé na základě vlastní vůle činit právní jednání a vstupovat do právních vztahů nebo z nich vystupovat, rušit je a měnit. Právně způsobilý člověk odpovídá za své jednání, pokud je schopen jej posoudit a ovládnout.

Právní způsobilost nastává:

• dovršením 18 let
• v případě, že soud rozhodne o udělení svéprávnosti osobě, která musí být starší 16 let (tzv. „zplnoletnění“)

Částečnou právní způsobilost máme všichni, jinak by např. nezletilí nemohli nakupovat. Nesvéprávní mohou činit jen taková právní jednání, která jsou přiměřená jejich rozumové kapacitě a volní vyspělosti. Osoba může být na určitou dobu rozhodnutím soudu omezena v právní způsobilosti (např. ze zdravotních důvodů). Takové osobě je jmenován opatrovník, který má chránit zájmy nesvéprávného člověka.

Deliktní způsobilost je způsobilost nést odpovědnost za své protiprávní jednání. Deliktně způsobilá je taková osoba, která dokáže rozpoznat následky svého jednání a ovládnout ho.

Právnické osoby

Právnická osoba je organizovaný útvar, který má podle zákona právní osobnost. Jde většinou o uměle vytvořená sdružení osob nebo majetku. Právní osobnost vzniká založením právnické osoby a zaniká jejím zrušením. Údaje o právnických osobách se zapisují do veřejných rejstříků. Právnické osoby mohou vlastnit majetek, musí mít název a sídlo.

Právnické osoby dělíme na:

• korporace a spolky, které sdružují osoby
• fundace, nadace a nadační fondy, které sdružují majetek
• ústavy, které poskytují veřejnou službu

Korporace jsou většinou obchodní spolky nebo družstva.

Spolky mají minimálně 3 dobrovolné členy se společným zájmem (myslivci, zahrádkáři, ...).

Fundace jsou tvořeny vyčleněním majetku pro nějaký určitý užitečný účel (státní fond životního prostředí, ...).

Nadace jsou trvalá sdružení majetku k užitečnému účelu, většinou veřejně prospěšnému nebo dobročinnému.

Ústavy provozují užitečnou činnost poskytují určitou službu (např. nemocnice, muzea, školy).

Právnické osoby také můžeme dělit podle toho, koho sdružují, i podle jiných parametrů:

• právnická osoba soukromá – její zájem je soukromý, buď ziskový či neziskový (obchodní korporace, ...)
• právnická osoba veřejná – vzniká za veřejným cílem (veřejné školy, veřejnoprávní televize, ...)
• právnická osoba veřejně prospěšná (o.p.s. – veřejně prospěšná společnost) – jejím posláním je přispívat k dosahování obecného blaha (např. Člověk v tísni)
• rozpočtové a příspěvkové organizace – hospodaří s majetkem státu
• některé právnické osoby zřizuje zákon (např. Česká televize, VZP, ...)
• zvláštní právnickou osobou je občas stát

Objekt právního vztahu

Přímým objektem právního vztahu je chování subjektů, tedy jedno z těchto:

• předání věci či hodnoty (darování finanční částky)
• konání faktické činnosti (oprava pračky, zhotovení díla)
• strpění chování jiného subjektu, které by jinak trpěno být nemuselo (soused vstoupí na náš pozemek, jelikož se potřebuje dostat k hydrantu)
• zdržení se chování, kterého by se jinak subjekt zdržovat nemusel

Nepřímým objektem právního vztahu jsou „věci“ – prakticky všechno, co nejsou osoby:

• hmotné (auto, nábytek, ...)
• nehmotné (vynález, literární dílo, ochranná známka, ...)

Právní jednání

Právní jednání je projev vůle vstoupit do právního vztahu, vytvořit ho, upravit nebo zrušit. Právní jednání musí svým obsahem i účelem odpovídat zákonu i dobrým mravům. U právního jednání musí existovat vnitřní projev vůle (chtít), ale i vnější projev:

• výslovně ústně
• výslovnou písemnou smlouvou
• mlčky („konkludentně“) – jednáním (roztrháním závěti, nastoupením do MHD, ...) nebo opomenutím (nezaplacením dluhu, ...)

Právní jednání lze dělit mnoha způsoby:

• jednostranné – projev vůle z jedné strany (závěť, odstoupení od smlouvy)
• dvoustranné – vzájemné a obsahově stejné projevy dvou stran (smlouvy)
• vícestranné – více zapojených stran
• adresované – směřuje jednání k určitým subjektům
• neadresované – nemá konkrétního adresáta (např. vyhláška)
• úplatné – platíme za jednání (např. kupní smlouva)
• bezúplatné – neplatíme (např. darovací smlouva)

PRÁVNÍ ODPOVĚDNOST A DELIKTY

Právní odpovědnost je povinnost strpět následky za porušení právní povinnosti. Může být:

• subjektivní – situaci jsme zavinili nebo způsobili my, ať úmyslně či neúmyslně (např. poškození cizí věci)
• objektivní – bez ohledu na viníka, vyplývá např. jen z toho, že vlastníme pozemek, kde se delikt stal (např. odpovědnost provozovatele restaurace za odložené věci)

Právní delikt je nesplnění právní povinnosti, všechno, co nesplňuje nějakou právní normu. Může být:

• veřejnoprávní – trestný čin, správní delikt, přestupek, ...
• soukromoprávní – nedodržení smluv, prodlení, škoda, ...

Delikt má objektivní a subjektivní stránku:

• objektivní stránka – jednání a jeho následek (jednáním je vražda, následkem smrt)
• subjektivní stránka – posuzování zavinění (vnitřního psychického stavu delikventa), rozumu, vůle, zda šlo např. o jednání v afektu, o úmysl, o nedbalost, ...

Objektem deliktu je chráněný zájem (v případě vraždy je to život oběti), subjektem je ten, kdo způsobil protiprávní jednání.

Jirka

Eliška Gargulová