Morálka jsou hodnoty, které jako lidé považujeme za zásadní a nutné. Základy morálky jsou v zákonech obsaženy – „právo je minimum morálky“. Právo odráží to, co je ve společnosti chápáno jako správné. Zásadně platí, že právo by mělo být také spravedlivé. Faktem však je, že ne vždy to, co je souladné s právem, je také vždy a za všech podmínek spravedlivé.
Pozitivní právo je systém stanovených a závazných právních norem (pravidel lidského chování) vymahatelných a sankciovatelných v případě jejich porušení, adresovaných lidem, a to s cílem řídit, regulovat a kontrolovat chování ve společenských vztazích.
Přirozené právo je nepsané právo bez ohledu na právní normy, které by mělo být přiřazeno právu pozitivnímu, protože klade větší důraz na spravedlnost a přirozená práva. Např. lidská práva jsou nepsaná pravidla, která mohou platit v celé společnosti (a nebo jen v části), vytváří se chodem společnosti a kladou větší důraz na spravedlnost a přirozená práva, která v lidské společnosti fungují.
Právní vědomí je znalost právního řádu a představa o jeho platnosti a oprávněnosti
Právo působí ve společnosti:
Objektivní právo je soubor všech platných právních norem – to, co je stanoveno v zákonech a právních předpisech, např. zákonná norma stanovující, že ten, kdo se na úkor druhého bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat to, oč se obohatil.
Subjektivní právo je možnost chování subjektu, způsob využívání právních norem. Subjektivní povinnost je nutnost chovat se určitým způsobem.
Objektivní právo představuje právní řád, který se dělí do dvou podsystémů (bavíme se nyní jen o objektivním právu):
Existují tři různé právní systémy:
Nejprve rozlišíme právo veřejné od práva soukromého:
Veřejné právo se řídí zásadou „co není dovoleno, to je zakázáno“ – nesmíme činit nic, co nám norma nepovoluje. Stát zde vystupuje jako občanům nadřazený subjekt a vymahatel práva. Prostřednictvím soudů rozhoduje o vině a trestu a nařizuje a vynucuje sankce z moci úřední. Toto platí v ústavním, správním, trestním a finančním právu – takže například placení daní a pravidla silničního provozu.
Soukromé právo se naopak řídí pravidlem „co není zákonem zakázáno, to je povoleno“. Používají se zde normy, které se uplatňují, když toho nejsme schopni my sami, do té doby se stát snaží do tohoto práva nevstupovat. Občané vystupují jako rovnocenní a mají smluvní volnost (mohou si mezi sebou sepisovat smlouvy). Patří sem občanské, obchodní, pracovní a rodinné právo.
Základním stupněm a kamenem právního řádu je právní norma (jeden konkrétní zákon, jeho citace). Normě jsou nadřazeny právní zásady, které nám určují, jakým způsobem můžeme právní normy vykládat. Mezi tyto zásady patří třeba presumpce neviny, „neznalost zákona neomlouvá“, „smlouvy se mají plnit“, zákaz retroaktivity apod. Právní normy se také sdružují do právního předpisu – takovým je např. trestní zákoník, školský zákon, občanský zákoník, zákon o školních maturitách apod. Právní předpisy se pak sdružují v právní odvětví – odvětvím je např. trestní právo. Všechna právní odvětví dohromady tvoří právní řád.
Právní předpis tedy sdružuje právní normy, takže je širší než „zákon“. Zákon o dani z příjmů je příkladem právního předpisu. Něco jiného je „zákoník“, tak se označují zákony, které komplexně řeší celou oblast práva – např. Občanský zákoník, Zákoník práce, ...
KONTEXT
Na všechna zabarvená právní odvětví můžete kliknout a přečíst si mnohem víc.Právní zásady jsou důležité pro přístup a interpretaci norem. Například:
Právní norma je obecně závazné pravidlo lidského chování vynucované státem, prakticky je to zákon. Právní normy se soustřeďují v právním předpisu, souhrn všech právních norem tvoří právní řád. Právní norma je společná pro všechny členy společnosti na daném území, má zvláštní formu (citovaný zákon, vyhláška, ...) a v případě jejího nedodržení je dána její vynutitelnost.
Každá právní norma je jinak silná, tuto hierarchii určuje právní řád. Norma nižší právní síly musí být vždy v souladu s normou vyšší síly – například všechny normy musí být v souladu s ústavou, která je nejvyšším zákonem státu.
Právní norma má „platnost“ ode dne vydání ve Sbírce zákonů, „účinná“ je ale až od data účinnosti – až od této chvíle se normou musíme řídit. Časová rezerva mezi těmito daty je tu proto, aby se všichni stihli s normou seznámit a dokázali se připravit na její účinnost.
Každá právní norma se skládá z:
Pokud se k nějaké situaci vztahuje více různých norem, pak:
Nejvyšší právní sílou je ústava, spolu s Listinou základních práv a svobod. Pod ní stojí běžné zákony a ratifikované mezinárodní zákony. Mezi nižší právní síly patří vyhlášky vlády, ministerstev, krajů a obcí.
VPŘED
Další důležité základní poznatky z práva najdete v kapitole Právní vztahy a jednání.Našli jste chybu? Máte dotaz? Nápad? Připomínku? Pochvalu? Napište nám na info@edisco.cz.