TRESTNÍ PRÁVO 

Trestní právo je jedno z devíti hlavních odvětví práva. Zabývá se hledáním a dokazováním viny a určováním trestu.

Různé typy deliktů

Delikty (protiprávní činy) se dělí do tří kategorií:

• Trestný čin je závažný delikt, který se zapisuje do trestního rejstříku, což do budoucnosti znamená třeba obtížnější hledání zaměstnání. Trestné činy řeší rovnou soud a musí u nich být prokázáno zavinění (protiprávní jednání z nedbalosti nemůže být souzeno jako trestný čin).
• Přestupek je delikt méně závažný než trestný čin, nezapisuje se do trestního rejstříku. Řeší se především proto, aby byl pachatel potrestán za své protiprávní jednání, za které je „objektivně odpovědný“ (to znamená, že za něj nese odpovědnost i bez dokázání zavinění, tedy i pokud šlo jen o čin z nedbalosti). Přestupky upravuje asi 250 zákonů a řeší je nejprve úřad.
• Civilní delikt je občanský delikt, který se řeší hlavně proto, aby se nahradila vzniklá škoda. Také zde funguje „objektivní odpovědnost“ – není potřeba prokazovat zavinění, můžeme být stíháni i za nedbalost. Upravuje ho zejména Občanský zákoník a řeší ho rovnou soud.

Zásady trestního práva

• zásada náležitého zjištění skutkového stavu – musí se odstranit pochybnosti o tom, co se stalo
• zásada legality – stát musí soudit a trestat vše, o čem se dozví
• zásada veřejnosti – veřejnost se smí účastnit jednání o trestních věcech
• zásada stíhání jen ze zákonných důvodů – nemůžeme být stíháni za něco, co není zákonem považováno za delikt
• presumpce neviny – člověk je považován za nevinného, dokud soud nepotvrdí jeho vinu
• zásada volného hodnocení důkazů – soud hodnotí důkazy (a to, jestli jsou pro případ relevantní) dle svého přesvědčení
• zásada zajištění práva na obhajobu – ten, proti komu se vede řízení, musí vědět, že má právo na obhajobu
• zásada obžalovací – trestní stíhání musí začínat obžalobou podanou státním zástupcem
• zásada rychlosti řízení – soud se musí snažit projednávat případy rychle

Trestné činy

Trestný čin je protiprávní čin (to znamená delikt), který je natolik společensky škodlivý, že stíhat jej jen jako přestupek nebo civilní delikt by bylo nedostatečné. Trestný čin musí také naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu, to jsou:

• objekt – chráněná hodnota, např. život, zdraví, majetek, soukromí atd.
• objektivní stránka – způsob spáchání trestného činu, takže buď jednání (např. krádež) nebo nejednání (např. neživení novorozence) a následek činu (např. ochuzení poškozeného)
• subjekt – subjekty jsou pachatelé, spolupachatelé a všichni účastníci – tedy organizátoři (kteří trestný čin zorganizují), návodci (kteří pachatele k činu navedou) nebo pomocníci (kteří poskytnou pomůcky, např. zbraň)
• subjektivní stránka – zavinění (přímý či nepřímý úmysl nebo vědomá či nevědomá nedbalost) a případně pohnutka, účel a cíl

DĚLENÍ TRESTNÝCH ČINŮ

• přečin – nedbalostní nebo úmyslný trestný čin, za nějž hrozí odnětí svobody na méně než 5 let
• zločin – úmyslný trestný čin, za nějž hrozí odnětí svobody na 5 let a více
• zvlášť závažný zločin – úmyslný trestný čin, za nějž hrozí odnětí svobody na 10 let a více

OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ PROTIPRÁVNOST

Můžeme jednat protiprávně a nebýt za to potrestáni:

• pokud je to poslední možnost v krajní nouzi, ale jen tak, jak je nezbytně nutné a tak, aby to nedopadlo hůře, než kdybychom se chovali podle zákona
• pokud se potřebujeme bránit hrozícímu a právě konanému útoku ve snaze ho odvrátit (pozdější pomsta už beztrestná není)
• se svolením poškozeného, který nám předem nebo v průběhu povolil zasáhnout do jeho práv (výjimkou je zabití a ublížení na zdraví, na tom se nelze předem domluvit)
• pokud oprávněně použijeme zbraň – např. zásah policie proti zloději
• s přípustným rizikem – např. pokud lékaři potřebují otestovat nové léky na dobrovolnících, kteří s tím předem souhlasili; hrozící riziko musí být úměrné možnému vědeckému pokroku (čím větší objev by tím mohl vzniknout, tím větší riziko lze podstoupit)
• použitím agenta

VÝVOJ TRESTNÉHO ČINU

Pojetí myšlenky spáchat trestný čin ještě není trestné. Příprava na spáchání trestného činu je trestná jen pokud jde o zvlášť závažný zločin. Pokus o spáchání trestného činu a jeho dokonání už jsou trestné vždy.

MOŽNÉ TRESTY

• upuštění od trestu – výjimečně se od trestu může upustit, např. pokud viník svého činu lituje, omluví se a vše napraví
• peněžitý trest (max. do 36 500 000 Kč) – zejména u majetkových přečinů (něco jiného je pokuta, ta se uděluje za přestupky)
• domácí vězení – zákaz v určitou dobu vycházet mimo své bydliště
• obecně prospěšné práce
• po odsouzení nebo za neplnění výše zmíněných trestů může být uložen trest odnětí svobody (s možností „podmíněného odkladu výkonu trestu“ – to znamená, že se vazba odloží například o 3 roky, a pokud se po tu dobu budeme chovat slušně, může být trest zeslaben nebo od něj může být zcela upuštěno)

PŘÍKLADY TRESTNÝCH ČINŮ

Vražda je úmyslné usmrcení. Trestá se odnětím svobody na deset až osmnáct let. Pokud o vraždě alespoň krátce uvažujeme, minimální hranicí trestu je dvanáct let. Opačným případem může být vražda z afektu (v emocionálním výbuchu). Vražda novorozeného dítěte matkou bez předchozí úvahy se trestá jen třemi až osmi roky odnětí svobody.

Zabití je úmyslné usmrcení s omluvitelnou pohnutkou – tou může být třeba dlouhodobá šikana, strach, zmatek apod.

Usmrcení z nedbalosti se trestá jen zákazem činnosti, během které k usmrcení došlo. Často jde o dopravní nehody a lékařské zákroky, při kterých nebyl dodržen postup.

Účast na sebevraždě je pomáhání se sebevraždou či nabádání k sebevraždě. Je trestána odnětím svobody až na tři roky.

Ublížení na zdraví je úmyslné ublížení. Podkategoriemi jsou těžké ublížení na zdraví (pokud postižený musí strávit více než 6 týdnů v nemocnici) a ublížení z omluvitelné pohnutky.

Ublížení na zdraví z nedbalosti má stejné dvě podkategorie jako úmyslné ublížení na zdraví.

Mučení a jiné nelidské a kruté zacházení se běžně trestá šesti měsíci až pěti roky odnětí svobody. Mučení dětí a těhotných žen může být potrestáno až 12 roky odnětí svobody. Trestná je i příprava.

Neposkytnutí pomoci, která se od nás očekává, je trestána až dvěma roky odnětí svobody.

Ohrožení pohlavní nemocí (byť i z nedbalosti) se trestá odnětím svobody až na jeden rok.

Rvačka. Účastí ve rvačce úmyslně ohrožujeme život nebo zdraví, a za to můžeme být potrestáni až jedním rokem odnětí svobody.

Loupež je úsilí o získání cizí věci za použití násilí nebo hrození násilím a trestá se odnětím svobody na dva roky až deset let. Trestná je i příprava.

Omezování svobody vyznání násilím nebo pohrůžkami se trestá odnětím svobody až na dva roky.

Porušování svobody sdružování a shromažďování se trestá odnětím svobody až na dva roky nebo zákazem činnosti.

Znásilnění se trestá odnětím svobody až na pět let.

Pomluva je úmyslné sdělení nepravdivého údaje o jiné osobě, čímž byla ohrožena její vážnost u spoluobčanů. Hrozí za ni trest odnětí svobody až na jeden rok.

Krádež se trestá odnětím svobody až na dva roky a jde o:

• zmocnění se cizí věci o hodnotě nad 5000,-
• zmocnění se cizí věci jakékoliv hodnoty vloupáním (do uzavřeného prostoru)
• zmocnění se cizí věci a následný násilný pokus o uchování si ukradené věci
• zmocnění se cizí věci, kterou má někdo právě u sebe (či při sobě)
• zmocnění se věci z faktické moci druhého (např. krádež ukradené věci jinému zloději)

Zpronevěra je přisvojení věci o hodnotě nad 5000-, která nám byla svěřena za jiným účelem, než ke kterému jsme ji použili. Trestá se odnětím svobody až na dva roky.

Podvod je obohacení se tím, že jiného uvedeme v omyl (nebo existujícího omylu využijeme). Trestá se odnětím svobody až na dva roky.

Trestní řízení

Mezi orgány činné v trestním řízení patří soud, státní zástupci a policie. Trestní řízení má dvě stádia: přípravné řízení a řízení před soudem. Přípravné řízení začíná podáním trestního oznámení policii. Policie se jím začne zabývat a prověřuje, zda je třeba zahájit trestní řízení. Pokud ano, toto trestní řízení začíná vyšetřováním (získáváním důkazů a informací) a pokud se dojde k závěru, že pravděpodobně jde o trestný čin, podá státní zástupce obžalobu soudu. Obžalobou začíná řízení před soudem, jehož nejdůležitější součástí je hlavní líčení. V něm se projednává skutek popsaný v obžalobě, provádí se důkazy a vynáší se rozsudek. Rozsudek říká, zda:

• bylo prokázáno, že se skutek stal
• je spáchaný skutek trestným činem
• byl skutek vážně spáchán obžalovaným

Po vydání rozsudku následuje vykonávací řízení.

ODVOLÁNÍ A DOVOLÁNÍ

Obviněný má právo odvolat se k nadřazenému soudu (nejprve tedy k vrchnímu nebo krajskému soudu). Odvolání může podat státní zástupce, obžalovaný i poškozený (ten se může odvolat jen proti výroku o náhradě újmy). Odvolání může být zamítnuto, ale pokud se schválí, rozsudek se zruší a pokračuje se odvolacím řízením. Vyšší (nadřazený) soud může buďto případ vrátit prvnímu soudu, který musí začít od začátku, nebo sám rozhodnout.

Můžeme se také dovolat proti právním nebo procesním vadám k Nejvyššímu soudu.

Jirka