Výpisky z dějepisu

Od roku 1711 se stal pánem Habsburské monarchie Karel VI. Měl jen dvě dcery a žádné syny a uvědomoval si, že by z toho mohla být po jeho smrti pěkná příbuzenská rvačka o trůn. Proto už v roce 1713 vydal Pragmatickou sankci, která říkala, že Rakousko se nesmí v žádném případě rozdělit a jeho císařem může být případně i žena. Po zbytek života pak Karel přemlouval všechny příbuzné a sousedy, aby tento dokument uznali, protože bez jejich souhlasu by to byl jen cár papíru a nástupnické spory by nezastavil. Diplomacie mu šla, a tak sankci potvrdili skoro všichni s výjimkou Bavorska.

ZPÁTKY

Kousek rakouských dějin jsme přeskočili, naposledy jsme mluvili o třicetileté válce.

Karel VI. zemřel až v roce 1740, ale žádné mužské potomky si nezařídil, takže Pragmatická sankce přišla vhod. Nastoupila podle ní nejstarší dcera: Marie Terezie. Korunována byla až roku 1743.

HABSBURSKO-LOTRINSKÁ DYNASTIE

Doteď byli Habsburkové prostě jen Habsburkové, jenže přišla ženská a ve všem udělala zmatek. Manželem Marie Terezie byl František Štěpán Lotrinský, a aby se na jeho rodokmen úplně nezapomnělo, označuje se panovnická dynastie od roku 1740 jako "habsbursko-lotrinská".

Napínavá tahanice o Slezsko

Úplně bez válek se to ale neobešlo. Nový pruský král Fridrich II. Veliký měl zálusk na Slezsko, a tak Pragmatickou sankci odmítl, přestože jeho otec ji kdysi přijal. Slezsko bylo pro Prusy lákavé hned z několika důvodů - používalo němčinu (jako Prusko), tiše se tam tolerovalo luteránství (to bylo hlavní pruské náboženství) a ještě bohatlo z manufaktur a průmyslu. Hned dva měsíce po nástupu Marie Terezie vtrhl Fridrich do Slezska a tím začala první slezská válka (1740 - 1742) nebo také válka o rakouské dědictví. K Prusku se připojily další státy - Francie, Sasko a Bavorsko - a na chvíli dokonce obsadily Prahu. Bavorský kurfiřt Karel Albrecht se nechal provolat českým králem. To se Rakušanům podařilo s podporou Uher obrátit, ale kontrolu nad částí Slezska a Kladskem (to je dnes polský výběžek mezi Krkonošemi a Jeseníky) ztratili - potvrdil to Vratislavský mír z roku 1742.

Marie se s tím ovšem nehodlala smířit a vyvolala druhou slezskou válku (1744 - 1745), v níž Prusko opět zvítězilo, Praha byla znovu obsazena a Marie byla podruhé donucena podepsat mír - tentokrát mír v Drážďanech. Slezsko bylo tedy definitivně pruské, a ještě muselo platit Prusku reparace, Marie na oplátku získala císařský titul pro svého manžela Františka Štěpána. Téhož roku byl uzavřen ještě další mír v Cáchách - podle něj všichni účastníci mimo jiné uznali Pragmatickou sankci. Ani tím sice válčení s Pruskem neskončilo, ale my si od něj dáme na chvíli pauzu.

KONTEXT

Kde se tu to Prusko vlastně vzalo? Jaktože se mu tak dařilo? Jmenoval se tam taky někdo jinak než Fridrich? To všechno a mnohem víc v kapitole Počátky Pruska.

Civilizovanější a absolutističtější monarchie

Proč bylo Rakousko vojensky tak slabé? Jednak kvůli nedávným válkám s Osmanskou říší, ale také pro svoji zaostalost. Vedli jej staří generálové bez znalostí moderních taktik a financování armády také nefungovalo. Marie Terezie si uvědomovala nejen tyto, ale i mnohé a mnohé další nedostatky ve vojenství, administrativě, hospodářství, byrokracii, vládě, školství,... ve všem. A tak začala s "osvícenskými reformami"...

MYŠLENKA: OSVÍCENSTVÍ

Po všech těch válkách začali mnozí řešit, co vlastně všechnu tu vzájemnou nesnášenlivost způsobuje a jak by se dala vymýtit. Určitě by se hodila trocha tolerance a vzájemného respektu k názorům ostatních, hlavně co se víry a náboženství týče. Ale samozřejmě i k objektivním faktům. Všichni máme přece rozum, dokážeme přemýšlet o člověku, přírodě a vesmíru, hledat argumenty, zvážovat je a shodnout se na pravdě. Rozum, věda a její výsledky nás přece spojují. A jelikož rozum a schopnost objektivně uvažovat máme všichni, znamená to, že naše názory jsou stejně hodnotné, všichni máme stejnou cenu a mělo by se s námi se všemi stejně spravedlivě zacházet. Všichni si zasloužíme určitá práva, nějakou svobodu a důstojnost. To byly nové "osvícenské" myšlenky, které se od začátku 18. století šířily z Anglie a Francie dál a dál - věřit rozumu a vědě, tolerovat víru jiných a nezapomínat, že všichni jsme lidé. Z osvícenství postupně vzešla presumpce neviny, osvobozování otroků a nevolníků, konec pronásledování čarodějnic, zákaz mučení a nejeden zákon o rovnosti a lidských právech. I někteří absolutističtí vládci věřili těmto myšlenkám a níže sepsané reformy Marie Terezie jsou toho skvělým příkladem. Přesně tomuhle se říká "osvícenský absolutismus".

PRO PŘEHLEDNOST A SYSTÉM

Roku 1747 nechala Marie Terezie sepsat poddanskou půdu do Prvního tereziánského katastru a o deset let později zaevidovala také panskou a šlechtickou půdu v Druhém tereziánském katastru. Daně díky tomu byly přesnější a spravedlivější, a především konečně nevyhnutelné i pro vrchnost. Od roku 1753 probíhalo každoročně sčítání lidu (první svého druhu v Evropě), každá fara vedla matriky narození, sňatků a úmrtí, všichni museli mít nějaké příjmení a domy dostaly čísla popisná místo znaků a erbů. Byly také stanoveny jednotné míry a váhy (třeba loket, sáh a libra), tolar jako jednotná měna (měl hodnotu dvou zlatek) a začaly obíhat první bankovky.

PRO PRŮMYSL A OBCHOD

Když mluvíme o penězích, Marie Terezie podporovala průmysl, manufaktury a obchod. Novým podnikům na chvíli dokonce odpouštěla daně. A k infrastruktuře patří také výstavba silnic a alejí a lamp kolem nich.

PRO VĚTŠÍ BEZPEČNOST A SPRAVEDLNOST

Na domy se montovaly hromosvody a začala se řešit požární opatření - žádné stavby z hořlavých materiálů a požární zvonička do každé vsi. Budovala se nová kasárna, byly zavedeny povinné odvody do armády, stavěly se také nemocnice a blázince a k dostání bylo první očkování proti moru, černému kašli a černým neštovicím. Procesy s čarodějnicemi byly ukončeny, mučení jako soudní metoda zakázáno, a navíc byl vydán nový trestní zákoník.

PRO LEPŠÍ KONTROLU NAD OSTATNÍMI

Další bod: "centralizace" moci a státní správy. Co to znamená? Marie Terezie potlačila práva zemského sněmu a stavů a zavedla třístupňovou správu: úřadům a magistrátům byly nadřazeny "gubernie" (něco jako kraje s hejtmany a purkrabími) a všemu velela Vídeň, kde sídlil panovník - v zimě na hradě Hofburg a v létě v nově vystavěném zámku Schönbrunn. Krom toho vznikly spousty dalších úřadů, které to všechno organizovaly a kontrolovaly. S hromaděním moci souvisí i rušení "neužitečných" mnišských řádů, a to včetně toho jezuitského, který se doposud staral o cenzuru a vedl ty nejkvalitnější školy. Obojí teď rád vzal do svých rukou stát, viz další odstavec. Když jsme u náboženství, Olomouc povýšil na arcibiskupství.

PRO ŠŤASTNĚJŠÍ DĚTI

Když se řekne Marie Terezie, hned se vybaví povinná školní docházka. Ta platila od roku 1774 pro všechny děti mezi 6 a 12 lety. Marie ale především vymyslela vzdělávací systém, který na sebe navazoval. Dosud se dobrovolníci mohli vzdělávat jen v církevních školách (hlavně jezuitských) a na univerzitách, případně se ve městě vyučit nějakému řemeslu nebo obchodu. Nic moc. Podle nového plánu měla mít každá obec, kde se sešlo aspoň 90 dětí, vlastní "triviální školu", aby to k tomu povinnému základnímu vzdělání neměli daleko. Čtení, psaní, počítání, zemědělství a domácí práce vyučoval většinou farář.

Nadějní studenti mohli pokračovat na tříleté "hlavní školy", na gymnázia anebo do "industriálních škol" (s praktickým zaměřením, trochu jako dnešní průmyslovky). Na této úrovni už se většinou vyučovalo v němčině. Nejvyšší vzdělání poskytovaly univerzity, jejichž počet byl omezen, takže v českých zemích zůstala jen ta Karlova. Pro úředníky (kterých teď bylo pochopitelně potřeba hodně) tu byla lycea s veřejnými knihovnami a pro vojenský výcvik "kadetky", které nově přijímaly i muže bez šlechtických titulů.

Dobrá práce, ale teď globální válka

To ještě není z osvícenských reforem všechno, ale my se na chvíli vrátíme k zahraniční politice. Francouzi podporovali ve válkách o Slezsko Prusko, a proto Angličané pomáhali Rakousku. Bez anglické finanční pomoci by Marie Terezie jistě prohrála ještě dřív. Francie a Anglie se neměly rády už po staletí a až na výjimky nedokázaly stát na jedné straně, takže když se rakouskému velvyslanci Kounicovi podařilo získat Francii na stranu Habsburků, Anglie hned přeskočila k Prusům. Kromě Francie získalo Rakousko ještě podporu ruské carevny Anny, takže Prusko bylo ze všech stran obklíčeno nepřáteli. Sedmiletá válka mohla roku 1756 vypuknout.

"NULTÁ SVĚTOVÁ"

V rámci sedmileté války se řešilo mnoho různých sporů po celé zeměkouli - Británie a Francie se praly o Kanadu a o Bengálsko, účastnili se i severoameričtí Indiáni, španělské jihoamerické kolonie, portugalská Indie a Švédsko. Zkrátka první celosvětový konflikt, podle některých historiků "nultá světová válka".

V prvním střetu u Štěrbohol vyhrálo Prusko, ale pak se projevil talent rakouských vojevůdců - maršála Leopolda Dauna a generála Laudona - a v roce 1757 u Kolína už zvítězili Habsburkové. Fridrich se stáhnul z Prahy a rakousko-ruská armáda vstoupila do Slezska. V roce 1759 byl pruský král Fridrich znovu slavně poražen u Kunnersdorfu a ztratil Berlín. Tři roky poté ovšem zemřela carevna Anna a do čela Ruska se postavil Petr III., obdivovatel Prusů, který dokonce oblékl svoji gardu do pruských uniforem. Z koalice s Rakouskem tedy odstoupil, Habsburkové museli začít s ústupem a roku 1763 ztratili Slezsko definitivně podepsáním Hubertsburského míru. Světlou stránkou této dohody byl pro Rakousko císařský titul pro Mariina syna Josefa.

TROJÍ DĚLENÍ POLSKA

Rakousko, Rusko a Prusko se roku 1772 dohodly, že si všichni ukousnou z území nestabilního Polska. Habsburkové konkrétně ukořistili území až k městům Krakov a Lvov (ten dnes leží na Ukrajině). Podobně bylo Polsko rozkrájeno ještě dvakrát a při tom posledním dělení (1795) zmizelo z mapy úplně.

Nevole nevolníků

K Josefovi a jeho reformám se hned dostaneme, ale předtím si musíme vysvětlit nevolnictví. Nevolníci byli všichni ti, kteří žili a hospodařili na pronajaté půdě. Půjčila jim ji vrchnost výměnou za právní i ekonomickou svobodu: nevolníci se nemohli ženit a vdávat, stěhovat, ani posílat děti do škol, pokud to jejich pán nedovolil, a navíc museli nezištně pracovat - tzv. "robotovat" - na panské půdě, takže na jejich vlastní políčko jim často nezbyl čas ani síla. Kromě toho za pronájem platili a další peníze odváděli církvi jako tzv. "desátky".

Nespokojení rolníci organizovali různá povstání, ale vůbec to nepomáhalo, a tak jednoho dne roku 1775 vyrazili do Prahy, aby všem řekli, jak je to nevolnictví nespravedlivé. U Chlumce nad Cidlinou se střetli s císařským vojskem, takže ani nedorazili do cíle (odtud rčení "dopadli jak sedláci u Chlumce"), ale Marie Terezie jejich problém pochopila a uznala, že se s tím musí něco udělat. Ještě téhož roku vydala Robotní patent, který robotu omezoval na tři dny v týdnu. Pět let nato Marie Terezie zemřela a císařem se stal jeden z jejích šestnácti potomků - Josef II.

Oblíbený Josef II.

Vládu Josefa II. shrneme do seznamu reforem a patentů: Zrušení trestu smrti v novém trestním zákoníku. Svoboda náboženství pro evangelíky (hlavně luterány a kalvinisty) díky Tolerančnímu patentu z roku 1781. Nová práva pro židy a stavba Staronové synagogy. Rušení klášterů. Josefínský katastr - vrchnost musí platit stejně vysoké daně jako poddaní. Urbariální patent - z roboty se lze peněžně vyplatit. A to nejdůležitější: Patent o zrušení nevolnictví (1781). Díky němu mohli nájemníci studovat, svobodně se živit, čím chtěli, a třeba se i odstěhovat. Dokud ale zůstali na pronajaté půdě, s robotou museli nadále počítat.

Josef II. chrlil patenty, dekrety a zákony velmi rychle a netrpělivě, protože byl nemocný a bál se, že jeho vláda nebude dlouhá. Mezi prostým lidem byl velmi oblíbený, přezdívalo se mu "selský panovník" a za jeho vlády výrazně stoupl počet novorozených Josífků.

Jirka