PUNSKÉ VÁLKY 

Římané expandovali a expandovali, až se dostali do pozice velmi vlivného, silného a velkého státu. Začali tedy pozorovat okolní mocnosti a vymýšlet, jak by se daly využít nebo zničit. A právě tehdy si všimli Kartága.

Kartágo

Kartágo bylo město na pobřeží severní Afriky, v dnešním Tunisku, založené roku 814 př.n.l. kolonisty z Tyru (to je fénické město v dnešním Libanonu). Bylo zemědělsky soběstačné a využívalo otroky, takže mohlo pěstovat ve velkém za minimální náklady. To znamená, že pak svoji úrodu mohlo prodávat ostatním za bezkonkurenčně nízké ceny. Řemeslo nebylo v Kartágu nijak rozšířené, vyráběli jen to, co sami potřebovali. S výjimkou skla, to jim šlo.

Kdyby to bylo jen jedno město, sotva by ho Římané nějak řešili. V této době už bylo Kartágo spíš městským státem, který ovládal docela velkou část středomořského pobřeží severní Afriky. V čele Kartága stáli dva sufeti a senát o 300 členech, z nějž se vybírala třicetičlenná dozorčí rada. Soudy měla na starost "rada sto čtyř". Co se armády týče, mělo Kartágo kvalitní loďstvo, ale nejednotné pozemní vojsko. Nemělo totiž žádnou státní armádu, ale platilo žoldnéře. Představte si, že chcete expandovat, jižně od vás je jen Sahara a máte dobré loďstvo, co uděláte? Správně, založíte kolonie na Sicílii. To je ten ostrov kousíček jižně od Apeninského poloostrova, který už kompletně ovládá Řím.

Setkání rivalů u Messány

Teď musíme skočit z Kartága do Syrakus. Syrakusy byly původně řeckou kolonií a shodou okolností se taky nacházely na Sicílii. Na začátku 3. století př.n.l. Syrakusám vládl tyran Agatoklés, ale to je docela jedno, protože roku 289 př.n.l. zemřel, což je taky jedno. Důležitější je, že po něm nastoupil Hieron II. Ten propustil všechny syrakuské žoldnéře - takzvané Marmertiny, ale nedoplatil jim žold. Marmertini se naštvali, obvinili Hierona a začali plenit Sicílii. Zastavili se až v Messáně na úplném severu Sicílie, kde se opevnili. Hieron reagoval tak, že na Messánu zaútočil. Marmertinů zas tolik nebylo a tušili, že se sami neubrání, a tak požádali o pomoc Kartágo i Řím.

Kartáginci tedy přijeli na pomoc, ale na nějaké Marmertiny už můžeme zapomenout, protože zde dojde k mnohem většímu střetu. Když kartáginskou armádu spatřili Římané, uvědomili si nebezpečnost Punů (Punové rovná se Kartáginci) a tak vtrhli na Sicílii, Messánu dobyli sami a donutili Kartágince odejít. Řím se tedy postavil proti Kartágu, protože v něm viděl soupeře. Hieron chtěl Messánu pro sebe, ale vzali mu ji Římané, takže mu nezbylo nic jiného, než se proti nim postavit po boku Kartága. A tak začala první punská válka. Oficiálně ji vyhlásil římský senát roku 264 př.n.l.

První punská válka

První punská válka trvala až do roku 241 př.n.l. Římané začali tím, že oblehli Syrakusy.

Římané měli silnou pozemní armádu a Řekové je naučili i stavění lodí, a tak si řekli, že se přeplaví do Kartága a zničí ho. Jak řekli, tak udělali a roku 256 př.n.l. se na severoafrickém pobřeží setkali se Sparťanem Xanthippem, který Kartágo vedl a Římany do jednoho porazil. Výpad na Kartágo se tedy nepovedl a boje proto pokračovaly na Sicílii.

Do vedení Kartága se dostal Hamilkar Barkas, ale moc se mu nedařilo, protože Římané obsadili všechny sicilské přístavy a Kartágo tak nemělo jak posílat posily. Moc dlouho to tedy nevydrželo a podepsalo s Římem mír, za což muselo deset let platit válečné reparace. Takové reparace Římu, to nebyl malý peníz, a Kartágu tak nezbyly peníze na vyplacení žoldnéřů. Ti se bouřili a utekli na Sardinii (velký ostrov západně od Itálie). Hamilkar je chtěl pronásledovat, ale Římané ho na Sardinii nepustili. Tím se situace uklidnila a Řím si na seznam svých územních zisků připsal celý tento ostrov.

Kartáginci od písmene H ve Španělsku

V Kartágu se zatím vytvořily dva názory na Řím. Spisovatel Mago navrhoval nechat Řím na pokoji a starat se o severní Afriku a Hamilkar Barkas vymyslel plán - zmocnit se Hispánie (dnešního Španělska), zbohatnout na tamním dřevu a mědi a pak z této strategické pozice zaútočit na Řím. Jak už víme, v severní Africe nezbývalo nic moc zajímavého, co by ještě nepatřilo Kartágu, a tak zvítězil názor Hamilkarův. Ten se tedy se svým desetiletým synem Hannibalem vydal do Španělska a založil tam přístav Cartago Nova (Nové Kartágo, dnes přístav Cartagena). Roku 229 př.n.l. ale Hamilkar padl ve střetu se Španěly a na jeho místo nastoupil jeho zeť Hasdrubal.

Řím vytušil punské plány a dohodl se se španělským městem Siguntum, že si z něj udělá útočiště. Kartágo se pak domluvilo s Římem, že stanoví společnou hranici na řece Ebro v severním Španělsku. V roce 221 př.n.l. nějaký otrok zavraždil Hasdrubala a na trůn konečně nastoupil Hannibal, syn Hamilkarův. Hannibalovi se zdálo, že je dobrý nápad vyostřit vztah s Římem, a tak oblehl a nakonec i dobyl Siguntum - to město "vypůjčené" Římany. Římu se to samozřejmě nelíbilo a požádalo Kartágince o vydání Hannibala. Ten to logicky odmítl a to spustilo druhou punskou válku.

Druhá punská válka

Druhá punská válka začala roku 218 př.n.l. a trvala až do roku 204 př.n.l. Hannibal neváhal a vyrazil na Řím. Ale ne jen tak ledajak. Shromáždil Kartágince, místní Španěly (Hispánce) a armádu afrických slonů a vydal se na Apeninský poloostrov ze severu. To zaskočilo jak Římany, tak slony. Když totiž chcete po souši do Itálie, nevyhnete se Alpám - nejvyššímu evropskému pohoří, kde byla slonům, zvyklým na africká vedra, docela zima. Takže většina slonů pošla, a ani Kartágincům, kteří dál museli pěšky, to zrovna dvakrát neprospělo. Po přechodu Alp se museli chvíli zotavovat a tím dali čas Římanům, kteří rychle vyrazili nečekaným návštěvníkům naproti.

Střetli se roku 217 př.n.l. u Trasimenského jezera. Hannibal měl sice menší vojsko, ale lepší taktiku: schoval svou armádu do lesa podél pěšiny, kudy procházeli Římané. Na povel pak Kartáginci vyběhli a naházeli Římany z pěšiny právě do toho Trasimenského jezera. Takže 2:0 pro Hannibala.

Bitva u Cannae

Punští vojáci ale dostali hlad a poslat posla pro jídlo do Hispánie by trvalo moc dlouho. A tak vymysleli, že se vydají do Cannae (Kann), kde schovávali Římané zásoby jídla, ale také svou nejlepší armádu čekající na Hannibala. Rok 216 př.n.l. - slavná bitva u Cannae. Hannibal ze svých vojáků sestavil takovou prohnutou řadu - nejlepší vojáci uprostřed armády stáli trochu víc vepředu, blíž k Římanům. Na úplných okrajích stála punská jízda. Když Římané se svou téměř dvojnásobnou armádou zaútočili, středoví bojovníci Kartága pomalu ustupovali, ale jízda zůstávala na původních místech. Prohnutá řada se tak prohýbala na druhou stranu, ale Hannibalova armáda tím Římany postupně víc a víc obkličovala. Tato strategie se dodnes učí na vojenských školách, protože je zřejmě hodně dobrá. Hannibalovo vojsko ztratilo jen kolem 6000 mužů a přitom pobilo asi 50 000 elitních Římanů.

Hannibal za branami Říma

Takže Kartáginci se najedli a povzbuzeni svými úspěchy se vydali k Římu. Cestou narazili na město Capua, jehož obyvatelé se připojili na stranu Punů a z Capuy se stal pro Kartágo důležitý bod. Když se Hannibal blížil k hlavnímu městu, zděšení Římané křičeli "Hannibal ante portas!" ("Hannibal za branami!"), ale Kartágo se nakonec k útoku na město neodvážilo. Chtělo tím spíš odlákat římské vojsko Capuy, což se ale nepovedlo a Římané Capuu dobyli. Hannibal tak ztratil spojence i město, které bylo pro jeho plány tak klíčové. Nově zvolený půlroční římský diktátor Fabius Maximus (zvaný "Cunctator", tedy "váhavec") navíc rozdělil část římské armády na partyzánské jednotky, které přepadali punské stráže, hlídky a zásobovatele. Dobytí Capuy a tito noví partyzáni byli hlavními příčinami obratu v druhé punské válce.

Rychlý pád Kartága

Hannibal měl bratra Hasdrubala, který chtěl Punům pomoct tím, že se také přes Alpy vydal do Itálie. Tentokrát už to ale Římany nepřekvapilo a rychle ho zastavili. Hasdrubalovu hlavu pak přinesli Hannibalovi ukázat. Roku 204 př.n.l. se navíc v tom původním severoafrickém městě Kartágo vylodilo římské vojsko a tamní obyvatelé žádali Hannibala, aby se vrátil. Pak už to šlo rychle - porážka Kartáginců v bitvě u Zamy roku 202 př.n.l. a rok později mír. Kartágo podle podmínek tohoto míru muselo nadobro opustit Hispánii, zničit své loďstvo a nesmělo ani válčit bez svolení Říma. Hannibal byl vyhnán na severozápad dnešního Turecka, ale i tam ho pronásledovali Římané, a tak radši spáchal sebevraždu. A to byla druhá punská válka.

Třetí (poslední) punská válka

Třetí punská válka už byla rychlá, trvala jen od 149 př.n.l. do 146 př.n.l. Už na začátku byli Římané rozhodnuti, že se musí Kartága zbavit úplně, například Marcius Porcius Cato ukončoval všechny své projevy slovy "Ceterum censeo Carthaginem esse delendam" ("Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno"). Na Kartágo tou dobou ještě zaútočila Numidie a Punové tak byli v obraně donuceni porušit jednu z mírových podmínek - neválčit bez svolení Říma. A to se Římanům krásně hodilo jako záminka. Publius Cornelius Scipio Africanus Minor (celých těch pět slov je jméno jednoho Římana a nejdůležitější je to poslední - Minor, znamenající "mladší"; existoval totiž i Scipio Africanus starší, což byl vítěz zmiňované bitvy u Zamy) vyzval Kartágo, ať strhne své hradby. Po třech letech se do bezbranného města vydali římští vojáci, srovnali ho se zemí a posolili, aby se tam už nedalo nikdy nic pěstovat. A to byl definitivní konec Kartága.

Jirka