.

STŘEDOVĚKÉ VESNICE A MĚSTA 


Začátkem středověku tedy Evropou prošla první vlna feudalismu a devět z deseti Evropanů teď pracovalo v zemědělství na vesnicích. Začala se ale vyvíjet i města s organizovanou správou, různými právy a s prvními univerzitami (pokud nepočítáme ty arabské ve Španělsku - viz kapitola Arabské Španělsko).

Návod k přežití zimy

Základem obživy bylo tedy zemědělství. Nová půda se získala žďářením a klučením (stejně tak jako už v pravěku), zorala se pluhem (který tehdy netahali koně, ale skot) a takzvanými "branami" se pak ještě rozmělnily hroudy.

Nejprve se pole dělila na dvě poloviny - na jedné se pěstovalo obilí a na druhé (té se říkalo "úhor") se pásl dobytek. Po roce se to vždy prohodilo, aby si půda odpočinula a příští rok byla zase co nejúrodnější. Tento systém dvou polí se nazývá "dvojpolní systém" a fungoval docela dobře, dokud někoho nenapadlo rozdělit pole rovnou na tři části - na podzim se vysel "ozim", na jaře "jař" a poslední třetina byla opět úhorem. Tento systém se logicky jmenuje "trojpolní systém".

Každé léto se pak úroda srpem sklidila, vymlátila, usušila na špejcharu (ve vlhku by totiž mohla vyklíčit) a uklidila do obilnice. Slámu si rolníci nechali na zimu, aby čím měli krmit dobytek, ale většinou to celému stádu nestačilo, a tak se zvěř před zimou porážela. Práce tedy bylo po celý rok víc než dost - vesničané museli mnohdy pracovat až tři čtvrtiny dne. Bydleli v domcích s nízkými stropy a dokud se k nim nedostalo křesťanství, věřili v různé démony a přírodní síly.

Různé druhy vesnic

  LOKÁTOR

Lokátor (z latinského "locus" - "místo") byl vlivný podnikatel, který chodil proti proudu řek a hledal co nejvhodnější místa pro nové osady. Za odměnu si mohl vybírat nejlepší pozemky v budoucí vesnici a nemusel platit žádné daně.

Průměrná vesnice tehdy byla malinká, třeba jen o deseti staveních. Budovy byly většinou rozmístěny docela náhodně, tak jak se komu hodilo. Takovým vesnicím se říkalo "vesnice hromadné". Pak existovaly ještě "okrouhlice" - řada domků postavených kolem návsi, "silniční vesnice" postavené kolem nějaké důležité komunikace a "uliční vesnice" s návsí a několika uličkami.

Ze zemědělců řemeslníci, z řemeslníků obchodníci

Pomalu začínala růst i města - centra obchodu a řemesel. Zpočátku byli všichni obyvatelé "autarkičtí", což je zbytečný řecký výraz pro "soběstační" - všechno, co potřebovali, si vyrobili sami, nemuseli nic shánět. Technologie ale pokročily, vznikla spousta nových řemesel a všichni už nemohli dělat všechno. Postupně se oddělili zemědělci od řemeslníků, a protože i řemeslníci potřebovali jíst a zemědělcům se naopak hodily řemeslné výrobky, začalo se jídlo za výrobky směňovat. Tak vznikl městský obchod.

Obchodníci byli "patriciátem" - nejbohatší a nejvýše postavenou vrstvou. Hned pod nimi stáli řemeslníci a nejnižší postavení měla městská chudina spolu s různými nečestnými povoláními včetně kata. Řemeslníci si zakládali cechy - spolky, které sdružovaly zástupce jednoho řemesla. Město mohlo mít třeba cech hrnčířů, cech kovářů a tak dále. V čele cechu stál volený cechmistr, který spravoval společnou cechovní pokladnu. Každý řemeslník strávil nejprve tři roky jako učedník, pak si vydělával jako tovaryš a nakonec musel vyrobit "mistrovský kus" a zaplatit příspěvek do cechovní pokladny. Až pak se stal mistrem a mohl vstoupit do cechu. Cechy kontrolovaly kvalitu a množství výrobků, stanovovaly jednotné ceny a pracovní hodiny. Existovaly také hanzy - svazky až stovek obchodních měst, které mezi sebou dálkově obchodovaly

Města vznikala různě:


V Evropě byla také důležitá přístavní města, třeba italské Benátky a Janov.

Města královská...

První tři zmiňované typy měst (královská, věnná a horní) měly vždy 12 radních ("konšelů"), z nichž se každý měsíc volil jeden purkmistr (všimněte si podobnosti s německým slovem Bürgermeister). Daně pro krále, poplatky, spravedlnost a bezpečnost, včetně správy "biřiců" (jakési policie) měl na starost rychtář (odtud německé Richter, což znamená "soudce").

... a poddanská

Šlechtici, kteří zakládali poddanská města, si je také rádi řídili. Tato města sice také měla rychtáře, ale ti se museli řídit rozkazy místní šlechty, sami příliš mnoho pravomocí neměli. Když šlechtic potřeboval peníze, prodával svým městům různá práva:

Před hradbami, za hradbami,...

Srdcem města bylo náměstí - stál zde kostel a domy patricijů a vedlo odtud několik nepravidelně stavěných ulic. Pokud město mělo hradby, musela v nich být aspoň jedna brána, většinou jich ale bylo víc. Hlavní brána mohla mít padací most přes vodní příkop. Mimo město za hradbami býval hřbitov, obydlí chudiny, nemocných a kata a na nějakém vrchu poblíž stála šibenice.

Šíření vzdělání a univerzity

V některých městech začínají vznikat takzvané "triviální školy", kde se vyučovalo čtení, psaní a počítání. Majetní si mohli dovolit i domácího učitele, takzvaného "préceptora".

Nejvyšším možným vzděláním byly univerzity, které zakládala církev v těch největších městech. Každá univerzita se skládala ze čtyř fakult. Nejprve musel každý univerzitní student zvládnout povinnou fakultu artistickou, kde se vyučovalo sedmero svobodných umění - nejprve trivium (latinská gramatika, rétorika a logika) a pak quadrivium (aritmetika, geometrie, matematická astronomie a hudba). Absolvent artistické fakulty se stal bakalářem a mohl vyučovat, úředničit nebo pokračovat na jednu z dalších tří fakult: právnickou, lékařskou, nebo tu nejcennější - teologickou.

V čele každé fakulty stál děkan, kterého si volili studenti. Celou univerzitu řídil rektor, ale jelikož to byla církevní instituce, nejvyšší slovo měl biskup nebo arcibiskup. Církevnost univerzit měla pro studenty několik výhod - na půdu univerzity nesměli vstupovat biřici (středověká policie) a studenti nemohli být trestáni světskými tresty, třeba trestem smrti.

Jednotlivé univerzity se postupně začaly specializovat na jednu z těch tří pokročilých fakult. Třeba v Itálii - Bologna a Padova jsou známé pro své právnické fakulty, v Salernu se soustředí na lékařství. Na Španělské Salamance nebo pařížské Sorbonně vyučují kvalitní teologii a ve francouzském Montpellier zase medicínu. U nás máme Karlovu univerzitu, která je také nejvíce zaměřena na teologii. V Anglii najdeme ještě Cambridge a Oxford.



Jirka


Řepora

středověké městečko ve skanzenu Řepora

Crumbler roller on a field near Karkur

brány k rozbíjení hrud a zarovnávání pole

Obec bysicky

okrouhlice Byšičky u Lysé nad Labem

N.S. cechy

cechy řemeslníků v Novém Strašecí

Jacopo de' Barbari - View of Venice - Google Art Project

italský přístav Benátky na začátku 16. století

Nová radnice (New townhall), Náchod - details 04

purkmistr na náchodské radnici

Universität Bologna Deutsche Nation

němečtí studenti na univerzitě v Boloni

Cambridge Peterhouse OldCourt

nejstarší kolej na univerzitě v Cambridge



Našli jste chybu? Máte dotaz? Nápad? Připomínku? Pochvalu? Napište nám na info@edisco.cz.