OBRANNÁ FÁZE NÁRODNÍHO OBROZENÍ 

Obranná (nebo "konsolidační") fáze českého národního obrození je období od zrušení Jezuitského řádu (rok 1773) do počátku 19. století (občas se uvádí rok 1805). Jak vyplývá z názvu, v rámci této fáze se obrozenci snažili ubránit český jazyk a literaturu - zastavit jejich úpadek.

Nejprve bylo potřeba položit jazykové základy spisovné češtiny, to znamená psát slovníky a překládat z ostatních jazyků. K šíření češtiny pak pomohlo hrát česky v divadlech. S touto fází souvisí i rozvoj vědy - vzniká Soukromá společnost nauk, která komunikuje se zahraničními vědci, zakládá katedru českého jazyka a vydává vlastní časopis.

Jazykovědci

Karel Ignác THÁM napsal nejvýznamější dílo na obranu českého jazyka - Obrana jazyka českého proti zlobivým jeho utrhačům.

Josef DOBROVSKÝ byl vůdčí osobností celého národního obrození a hlavní figurou této fáze. Narodil se v Uhrách rodičům Doubravským, ale na matrice jméno spletli a od té doby se jmenoval Dobrovský. Jeho rodina mluvila německy, češtinu se naučil až na gymnáziu. Pak studoval na jezuitské škole a měl být vyslán na misi do Indie, jenže krátce před odjezdem byl celý jezuitský řád zrušen. V Praze potom vystudoval filozofii a teologii a chvíli vyučoval děti Františka Antonína Nostice, který založil Nosticovo divadlo (viz níže). Údajně ovládal 12 jazyků, a i jako obrozenec psal německy a latinsky, protože úspěchům češtiny moc nevěřil, a navíc mu pro jeho díla chyběla potřebná terminologie. Napsal například Dějiny české řeči a literatury, kde německy poprvé popsal periodizaci české literatury a vývoj našeho školství. Dobrovský v tomto díle zastával názor, že úroveň literatury závisí na úrovni jazyka, a že nejlépe na tom byla naše literatura za humanismu. Pak napsal Zevrubnou mluvnici jazyka českého, kde navrhoval opravu "novočeského pravopisu" a Německo-český slovník, který se snažil dokázat, že pro každé německé slovo existuje český ekvivalent.

Historikové

Gelasius DOBNER byl zakladatelem moderního kritického dějepisectví. Napsal totiž latinský komentář k Hájkově kronice, ve kterém kritizoval nepřesnost faktů. Přitom nedocenil stylistickou hodnotu Hájkova díla.

František Martin PELCL s Dobnerem souhlasil a rozhodl se napsat vlastní, fakticky správou kroniku. Jmenovala se Nová kronika česká a sice byla bezchybná, ale zato nudná a nečtivá.

Václav Matěj KRAMERIUS vydával Krameriusovy c. k. vlastenecké noviny, čímž dal podnět ke vzniku české žurnalistiky. Také založil vydavatelství "Česká expedice".

Básníci

Thámovci byl název první ze dvou básnických skupin první fáze národního obrození. Organizoval je Václav Thám (mladší bratr Karla Ignáce Tháma) a jejich cílem bylo dokázat, že čeština je schopná básnického vyjadřování, a tak napsali almanach Básně v řeči vázané, který obsahoval staré i originální, vlastní i přeložené básně.

Puchmajerovci byla druhá skupina, vedená Antonínem Jaroslavem Puchmajerem. Měla větší ambice - přiblížit českou poezii té evropské. Snažili se, ale na evropskou úroveň se nedostali. Dva z jejich almanachů se jmenují Sebrání básní a zpěvů a Nové básně.

Divadla

Prvním stálým divadlem na našem území bylo Divadlo v Kotcích, založené roku 1739, které ovšem hrálo pouze v němčině. Později bylo založeno Hraběcí Nosticovo národní divadlo (později Stavovské), které už hrálo německé hry přeložené do češtiny. A v roce 1786 začalo fungovat divadlo Bouda na dnešním Václavském náměstí, které už hrálo hry českých autorů, napřklad zmiňovaného Václava Tháma.

Jirka