NÁRODNÍ OBROZENÍ OBECNĚ 

Na začátku druhé poloviny 18. století k nám přichází osvícenské myšlenky - všichni touží po poznání, dávají důraz na jeho rozumovou stránku (tomu se říká racionalismus), chtějí lidská práva a svobodu myšlení a nelíbí se jim absolutismus.

Historický kontext

Po bitvě na Bílé hoře většina českých vzdělanců a šlechticů z našich měst emigrovala a nahradili je Němci. Němčina se stala jednotným úředním jazykem a čeština se tak udržela jen na venkově. Venkované se ale nemohli stěhovat, takže vzniklo mnoho různých nářečí a spisovná čeština prakticky přestala existovat.

V 18. století vládla Marie Terezie a po ní její syn Josef II. Tihle dva vydali spoustu tzv. "osvícenských reforem". Zavedli povinnou školní docházku, omezili cenzuru a zrušili Jezuitský řád, takže školství začal organizovat stát. Také zrušili nevolnictví, což umožnilo venkovanům stěhovat se do měst a vzdělávat se tam. A toleranční patent zase umožnil studia nekatolíkům. Tak se postupně vzdělávání stalo dostupnější všem a gramotnost českého obyvatelstva rázem stoupla.

Objevili se tak moudří lidé, kteří si začali uvědomovat, že by se s češtinou a s českou literaturou mělo něco dělat. Těmto českým vzdělancům se říkalo "obrozenci" a jejich cílem bylo pozvednout úroveň našeho národního jazyka. Jenže to není jen tak...

Tři fáze národního obrození

Nejprve bylo potřeba češtinu a českou literaturu ubránit před úplným zánikem. To se povedlo během první ze tří fází národního obrození, tzv. "obranné fáze". Trvala od té doby, co byl zrušen Jezuitský řád (1773) až do počátku 19. století a smýšlelo se během ní osvícensky - důraz se dával na vědu a rozum.

Dalším krokem byla až do 30. let 19. století "fáze ofenzivní" nebo také "agitační" - tam už měli obrozenci vyšší ambice. Převládaly myšlenky preromantismu - tedy důraz na city a emoce.

Třetí fáze trvala od 30. let 19. století do zrušení Bachovského absolutismu roku 1859. Říkalo se jí "fáze romantická", protože se k nám dostaly myšlenky romantismu.

Jirka