Sociologie je vědecká disciplína zabývající se společností, společenskými jevy, vztahy a procesy. Jako samostatná vědní disciplína se ustavila v 2. polovině 19. století. Zakladatelem sociologie je A. Comte, který původně tento obor nazýval sociální fyzikou. Předmětem zkoumání sociologie je společnost a její struktura, zkoumá společenské jevy a vztahy, sociální životy jednotlivce, skupin a společností. Využívá rozmanité metody (z přírodních věd, humanitních oborů, ...), ale povaha poznatků a zjištění sociologie je pouze pravděpodobnostní.
Vymezení sociologie
Sociologie se zabývá stejnými skutečnostmi jako zdravý rozum.
- skutečnost – umíme je pojmenovat a máme na ně vlastní názor (např. rodina, škola, chudoba, politika, rasismus, ...)
- zdravý rozum – vědění a znalosti, jimiž se lidé řídí v každodenním životě
- rozdíly mezi přístupem skutečnosti a přístupem zdravého rozumu popsal polský sociolog Z. Bauman
O SOCIÁLNÍCH FAKTECH
É. Durkheim definoval sociologii jako vědu o sociálních faktech.
- sociální fakta jsou aspekty sociálního života, které mají rozhodující vliv na jednání jedinců (např. náboženství, ekonomie, jazyk, právo, morálka, ...), jsou vymezena dvěma podmínkami:
- jsou vůči člověku vnější
- působí na člověka nátlakem
- on chápal sociální fakta jako jevy, které je nezbytné sledovat a zkoumat nezávisle na jedincích
- jeho vymezení předmětu sociologie se nazývá sociologický realismus
O SOCIÁLNÍM JEDNÁNÍ
M. Weber definoval sociologii jako vědu o sociálním jednání.
- sociální jednání je spjato s aktivitami lidí (obdařeny smyslem, orientují se podle reakcí druhých lidí), je vymezeno dvěma podmínkami:
- je smysluplné, obvykle zaměřené na určitý cíl
- je orientované na druhé lidi
- on staví na jednotlivci, který je původcem sociálního jednání – společnost pak není nic jiného než sumou takto jednajících lidí
- jeho vymezení předmětu sociologie se nazývá sociologický nominalismus
Sociologické zkoumání se zabývá dvěma typy problémů:
- sociální problém – to, co určitá společnost za problém považuje
- sociologický problém – touha sociologa po vědeckém poznání toho, jak věci ve společnosti fungují
SOUVISEJÍCÍ SPOLEČENSKÉ VĚDY
- filozofie – mají společnou orientaci na člověka a podmínky jeho života
- historie – společenské dění probíhá v historickém kontextu
- ekonomie – ekonomický život je podstatnou složkou společenského života
- psychologie – psychika jedince je ovlivňována sociálními faktory
- antropologie – obě vědy se zabývají kulturou a společenskými institucemi
- politologie – problematika moci tvoří důležitá téma obou disciplín
- ekologie – každá společnost je zasazena do určitého přírodního prostředí, které ji formuluje
Základní přístupy
VIVISTICKÉ PARADIGMA
- jak společnost ovlivňuje chování člověka – společnost je chápána jako soubor pevných struktur (hodnot, norem)
- člověk přijímá určité hodnoty, normy, jazyk
- společnost stojí před člověkem, důraz je kladen na objektivitu poznání
- inspirace: pozitivismus, strukturalismus, funkcionalismus, marxismus
INTERPRETATIVNÍ PARADIGMA
- jak si člověk interpretuje svět kolem sebe (subjektivní pohled člověka na realitu)
- reality (sociální jevy) jsou takové, jak je konkrétní člověk vidí a jak si je vysvětluje
- člověk stojí před společností, důraz je kladen na subjektivitu poznání
- inspirace: fenomenologická sociologie, entometodologie, symbolický interakcionismus
Struktura sociologie
VERTIKÁLNÍ ČLENĚNÍ
- podle úrovně obecnosti, tedy podle toho, jak rozsáhlou skupinu jevů zkoumá
- empirický sociologický výzkum – nejnižší úroveň, popis konkrétních jevů
- teorie středního dosahu neboli dílčí teorie (Merton) – pokus o vysvětlení určitých skupin podobných jevů (např. sociologie práva, teorie malých skupin)
- obecná (systematická) sociologie – komplexní pohled, uchopit a vysvětlit zákonitosti, příčiny, důsledky
HORIZONTÁLNÍ ČLENĚNÍ
- podle různých aspektů sociální reality
- tzv. aplikovaná (užitá) sociologie
- např. sociologie kultury a politiky, sociologie rodiny, sociologie práva, ...
Sociologický empirický výzkum
- mapování a analýza společnosti a jejích problémů (shromáždění faktů pomocí pozorování a výzkumu)
- cíl: usilovat o co největší objektivitu
- hlavní zásada: anonymita toho, kdo vypovídá
- terénní výzkum – za sběrem materiálu se vyráží do terénu
- validita dat – platnost výsledků
- reliabilita dat – spolehlivost výsledků
- často se realizuje tzv. pilotáž a předvýzkum
- účastník sociologického výzkumu je tzv. respondent
FÁZE VÝZKUMU
- příprava
- stanovení problému
- stanovení teorií a hypotéz
- zvolení metody výzkumu a vytvoření výzkumného nástroje, určení souboru zkoumaných osob
- sběr dat
- zpracování údajů – vyhodnocování a analýza dat
- interpretace – stanovení závěrů a případně i praktické doporučení
ČASOVÉ HLEDISKO MAPOVÁNÍ SPOLEČNOSTI
- krátkodobá pozorování: průzkum
- slouží k rychlému a zběžnému zhodnocení stavu společnosti
- např. průzkum veřejného mínění
- dlouhodobá pozorování: panelové šetření
- vybraný, stálý vzorek společnosti, na kterém se provádějí opakovaně sociologická měření
ZÁKLADNÍ TECHNIKY SBĚRU DAT
- analýza dokumentů – nevyužíváme přímé výpovědi respondenta, pracuje se s rozličným materiálem (např. úřední dokumenty, oficiální a neoficiální dokumenty, literatura, životopisy, rozhovory s pamětníky)
- zúčastněné pozorování – sociolog se stává členem pozorované skupiny
- dotazování – odpovědi jsou zprostředkované výpovědi respondenta, používají se dotazníky:
- musí být anonymní
- otázky otevřené a uzavřené
- pozor na haló efekt otázky
- rozhovor (interview)
- anketa – zvláštní volný dotazník pro velkou blíže neurčenou skupinu
- sociometrie (Moreno) – přináší cenné informace o vztazích uvnitř skupiny
- experiment – metoda pozorování určitých jevů a jejich proměn za podmínek kontrolovaných a měřených výzkumníkem
- sociodrama – nácvik hraní rolí
- tzv. focus groups – ohniskové skupiny („ohniskové rozhovory“) – skupinové diskuse na dané téma
KVANTITATIVNÍ VÝZKUM
- spočívá v testování pravdivosti nebo nepravdivosti dopředu vytvořených hypotéz na velkém vzorku respondentů
- cíl: zachytit co nejvíce a nejpřesněji situaci
- objektivistické paradigma
- důležité je:
- definovat ukazatele (co a jaké jevy budu zkoumat)
- volba nástrojů – co zkoumám (př. postoje lidí),koho zkoumám (tzv. objekt poznání), prostředí, finance
- využití statistické analýzy (korelace) – nese určitá zjednodušování problému (chybí hlubší ponoření se do problému)
- hlavní techniky sběru dat při kvantitativním výzkumu:
- dotazníkové šetření (survey) – respondenti odpovídají písemně na otázky v tištěné formulaci
- standardizovaný rozhovor – informace se získávají přímým kontaktem mezi tazatelem a respondentem a jsou zaznamenávány tazatelem do připravených formulářů
- přímé pozorování – plánované a zaměřené sledování vybraných jevů přímo v terénu, informace jsou zaznamenávány a kategorizovány (roztřiďovány)
- obsahová analýza – rozbor textů či dokumentů nevytvořených za účelem výzkumu, data jsou systematicky sledována a klasifikována
- typologická metoda
- experimentální metoda
- historicko-srovnávací metoda
KVALITATIVNÍ VÝZKUM
- cíl: zachytit každodenní život, jak zkoumaný vnímá svět
- interpretativní paradigma
- vychází z předpokladu:
- svět si lidé utvářejí sami v každodenním životě
- každé sociální jednání je zaměřeno na druhé lidi
- zkoumat lidi v přirozených podmínkách bez vnějších vlivů, pochopit a porozumět jednání tak, „jak to vidí“ sami respondenti
- hlavní techniky sběru dat při kvalitativním výzkumu:
- zúčastněné pozorování – výzkumník se svou přítomností podílí na životě zkoumané skupiny nebo oblasti, informace získává nejčastěji formou terénních poznámek
- nestandardizovaný rozhovor – pro komunikaci mezi výzkumníkem a dotazovaným je stanoven obecný plán, není k dispozici předem sestavený dotazník
- analýza osobních dokumentů – zdrojem dat jsou písemné, vizuální materiály (deníky, dopisy, fotografie atd.) ze života zkoumaných osob
- biografické a filmové metody
- focus groups
V sociologii se oba výzkumy kombinují a doplňují se.
Hanka
