DOSUD NEDOTČENÁ AMERIKA 

Americký kontinent byl v 15. století civilizačně úplně někde jinde než Evropa, takže když se tyto dva světy navzájem dozvěděly o své existenci, dost je to oba změnilo. Evropané narazili v Novém světě na nové plodiny, neznámá zvířata a svým způsobem geniální civilizace a kultury. Samé zajímavé věci, řeklo by se. Jenže jediné, co tehdy objevitele a jejich pány zajímalo, bylo zlato.

Aztékové v Mexiku

Jednou z nejvyspělejších předkolumbovských amerických civilizací byli Aztékové, kterých v době objevů pobíhalo po jižním Mexiku asi 10 milionů. Jejich hlavní sídlo - Tenochtitlán - stálo na ostrově uprostřed jezera, tam, kde je dnes Mexico City. Byli to vcelku schopní zemědělci, experti zejména na kukuřici a umělé zavlažování. Z fauny domestikovali psy a krocany (které Evropané dosud neviděli), zatímco třeba koně jim byli naprosto cizí. Stejně tak neznali železo a nástroje vyráběli z mědi, cínu nebo pazourku.

Uctívali více bohů, z nichž nejdůležitější byl opeřený had Quetzalcoatl, který vyžadoval i lidské oběti. Aby mu udělali radost a taky aby Slunce vyšlo i zítra, rvali občas Aztékové lidem zaživa srdce z těla a stavěli neskutečné schodové chrámy - takové kamenné pyramidy. Přestože neznali maltu, mnoho z těchto pyramid dodnes stojí a ta nejvyšší má na výšku asi 75 metrů.

Co se obchodu týče, peníze Aztékové neměli, takže si většinou směňovali naturálie. V astronomii a kalendářích ale byli dokonce přesnější než Evropané. Používali také vlastní obrázkové písmo a brali vážně vzdělávání dětí.

Pár Španělů vs. obří říše

V roce 1519 objevil tuto říši Španěl Hernán Cortés se svou čtyřsetčlennou posádkou. Aztécký vládce Montezuma II. ho přijal, protože jej považoval za syna boha slunce, ale Cortés se spojil s několika sousedními kmeny (hlavně s Tlaxcaly), a pak překvapil Aztéky střelnými zbraněmi a koni. Nejprve sice přišel o tři čtvrtiny mužů, ale na druhý pokus hlavní město dobyl a Montezumu zabil. Kdo nepadl hned, podlehl zakrátko chorobám, které Španělé přivezli, a proti kterým nemohli být domorodci imunní.

Inkové v Andách

Podobný osud potkal civilizaci Inků, kteří sídlili trochu jižněji - v dnešním Ekvádoru, Peru, Bolívii a severním Chile. Stejně jako Aztékové se stali mocnou říší docela nedávno - až na začátku 15. století. Půda pro pěstování kukuřice a brambor byla i přes vysokou nadmořskou výšku velmi úrodná díky ptačímu trusu, tzv. "guanu", a ve vysokých Andách se dařilo i lamám, které se používaly namísto koní. Hlavním městem bylo Cuzco, dodnes stojící v Peru. Známější jsou ale ruiny města Machu Picchu v nadmořské výšce 2400 m.n.m. I Inkové občas někoho obětovali a stavěli chrámy a paláce, ale také desetitisíce kilometrů kvalitních horských silnic a mosty z lián.

Úplně stejný osud

Obyvatelstvo bylo rozřazeno do dědičných kast - nejvýše stál panovník zvaný "inka", který rozděloval půdu, a hned pod ním kněží, kteří dostávali od hospodářů dvě třetiny úrody. Inkové uctívali slunce a zlato považovali za jeho slzy, takže ho rádi sbírali. To se jim ale vymstilo, když se o nich roku 1527 dozvěděl Francisco Pizarro (mimochodem vzdálený příbuzný Cortése). Ten o čtyři roky později využil chaosu tamní občanské války, zajal bezbranného inku Atahualpu a za jeho propuštění požadoval naplnit celou místnost zlatem a stříbrem. Inkové začali drahé kovy odevzdávat, ale Pizarro svůj slib nedodržel a o rok později inku popravil a dobyl Cuzco, čímž rozvrátil celou říši. Menší incké vesničky ale existovaly ještě do 19. století.

Španělský monopol na zlato

Tyto dvě předkolumbovské americké říše a bohaté zdroje zlata tedy spadly do rukou Španělska, které se o toto bohatství rozhodně nenechalo připravit. Španělé zakázali obchodování amerických kolonií navzájem i se zbytkem Evropy. Každý rok pak vypravovali flotilu plnou zlata a stříbra z Panamy do Španělska, zatímco ostatní země neměly z amerického nerostného bohatství skoro nic.

Šestinásobné ceny

Takové množství nového zlata a stříbra ale způsobilo pokles jejich hodnoty a to otřáslo s ekonomikou nejen ve Španělsku. Jelikož se z těchto cenných kovů vyráběly mince, jejich reálná hodnota rychle padala a všichni, kteří byli za něco placeni, chudli. Nejhůře dopadli šlechtici placení státem a tovaryši závislí na mzdě. I z tohoto důvodu začala šlechta touhle dobou podnikat. Spokojení mohli být jen sami dobyvatelé a výrobci spotřebního zboží, které šlo zrovna na odbyt. Ti totiž mohli bez problémů jednou za čas přepsat cenovky a sledovat, jak se ceny zboží ve Španělsku během 16. století zešestinásobily. Tahle cenová revoluce navíc rozhodně nezůstala jen na Pyrenejském poloostrově - třeba v Německu se za 100 let zboží zdražilo na čtyřnásobek.

Přesun obchodu na západ

Těžiště obchodu v Evropě se brzy přesunulo ze Středomoří (především z Itálie) do západní Evropy - kromě Španělska se dařilo také Londýnu nebo belgickým Antverpám, které sklidily ekonomický úspěch po tom, co daly cizincům stejná práva jako místním. V Itálii se ještě chvíli hospodářsky držely Benátky, které obchodovaly se sklem, mýdly, voňavkami a krajkami.

Jirka