ZÁMOŘSKÉ OBJEVNÉ VÝPRAVY 

Západní Evropa byla v 15. století zvyklá vysílat obchodníky po Hedvábné stezce do Indie a Číny, aby tam za zlato nakoupili exotické zboží - drahokamy, koření, hedvábí, vyšívané koberce, porcelán,... Jenže evropské zásoby kovů se začaly krátit. Byzantská říše navíc slábla pod vlivem Turků, kterým se tak otevírala cesta dál na západ. V roce 1453 se Turci zmocnili Konstantinopole (neboli Cařihradu, dnešního Istanbulu, tehdy hlavního centra Byzancie) a tím pádem i důležitých obchodních stezek vedoucích do Asie. Za průchod jejich územím si začali spolu s Araby účtovat nepříjemné poplatky. Západní Evropa byla namydlená - přišla o zdroje bohatství, kontakt s Dálným východem, a neměla ani kov na výzbroj pro vojsko. K tomu všemu byla prakticky všechna půda rozebraná, ale lidí stále přibývalo. Bylo načase něco podniknout.

Pokrok techniky přišel vhod

Naštěstí tu byli lidé, kteří mysleli dopředu a dokud ještě mohli do Číny, okoukali tam různé navigační vychytávky - kompasy k určení směru, sextanty pro orientaci podle Polárky, astroláby na měření výšky Slunce a také přesné mapy. Zároveň pracovali na stavbě lepších a odolnějších lodí - obchodních "karavel" s kormidly a promyšleným plachtovím.

Portugalské výpravy kolem Afriky

Jako první dokázali tohoto pokroku využít Portugalci, kteří to beztak měli do Asie po souši nejdál. Jako rozcvička posloužily výpravy prince Jindřicha Mořeplavce do severoafrického města Ceuta (které dnes patří Španělsku). Roku 1415 Portugalci Ceutu dobyli a během toho ukořistili arabské mapy západního pobřeží Afriky. A to jim vnuklo nápad - co kdyby se dala Afrika obeplout? Tyto myšlenky se šířily v Jindřichově námořnické škole v Sagresu a brzy se začaly realizovat. Při těchto pokusech Portugalci nejprve objevili ostrov Madeira a Kanárské ostrovy, a pak už pokračovali jižněji do Afriky. Odváželi si odtud zásoby slonoviny, diamantů a exotického dřeva.

Důležitým milníkem byl rok 1487, kdy jistý Bartolomeo Diaz doplul až skoro na samý jih Afriky - k mysu, který pojmenoval Mys bouří. Král tento poloostrov u dnešního Kapského města raději přejmenoval na Mys dobré naděje, aby to neodradilo další odvážné námořníky. V roce 1498 se jeden z nich, Vasco da Gama, dostal až k východoafrickému ostrovu Zanzibar. Tamní arabští lodivodové ho převezli až do indického sídla Kalikut (dnes Kóžikkót, neplést s Kalkatou!) - nová trasa do Indie tak byla konečně nalezena. Vasco da Gama tu založil obchodní stanice ("faktorie"), některá města získal násilím (díky střelným zbraním to byla celkem hračka) a nakonec za to všechno dostal titul "místokrál Indie". Západoindické město Goa zůstalo portugalskou kolonií až do 20. století, ale jinak se nedá říct, že by Portugalsko svého náskoku příliš využilo. Obchodu s Indií se totiž brzy zmocnily jiné státy.

Nová konkurence - Španělsko

Ferdinand II. z Aragonie si roku 1469 vzal Isabelu z Kastilie a tím se tato dvě velká španělská království sjednotila. Nový španělský stát nelenil a zesílil "reconquistu" - vyhánění Arabů z Pyrenejského poloostrova. 2. ledna 1492 takto padla i Granada - poslední arabská pevnost ve Španělsku.

Jeden problém byl tedy vyřešen a Španělsko mohlo začít reagovat na portugalské dobrodruhy. Kryštof Kolumbus (rodák z italského Janova) už nějakou tu dobu otravoval královnu Isabelu svými odvážnými nápady a žádostmi o lodě. Uvažoval, že pokud je Země kulatá, mohl by se na východ do Indie dostat tak, že popluje na západ. Měl pravdu, jenom počítal s příliš malým obvodem Země. Isabela Kastilská mu nakonec dvě lodě propůjčila a třetí si Kolumbus najal. Protože jen málokdo byl tak naivní, aby se k posádce dobrovolně připojil, musel ji Kolumbus skládat třeba z kriminálníků.

Kolumbův nevědomý objev

3. srpna 1492 každopádně lodě Santa Maria, Pinta a Niña celkem s 90 muži vypluly a asi po sedmdesáti dnech námořníci zahlédli souš. Nejprve přistáli na ostrově Guanahani (dnes Watlingův ostrov) v souostroví Bahamy (jihovýchodně od Floridy) a pojmenovali ho San Salvador (česky "Spasitel"). Pak objevili ještě Kubu a Haiti a vyrazili zpátky domů, aby oznámili domnělý objev nové cesty do Indie. Kolumbus se vydal do Střední Ameriky ještě několikrát, ale jelikož se jeho výpravy nevracely se zlatem, měl to čím dál tím těžší. Chvíli byl dokonce vězněn. Až do smrti každopádně žil v přesvědčení, že se dostal do Indie - ostrovy označoval jako "Západoindické" a domorodým obyvatelům se podle jeho omylu dodnes říká "indiáni".

Tuhle chybu si uvědomil až Vasco de Balboa, který v roce 1513 přešel Panamskou šíji a objevil "Jižní moře", tedy Tichý oceán. Novému kontinentu se nejdřív říkalo "Nový svět" a později "Amerika" podle Ameriga Vespucciho - Itala, který se účastnil i Kolumbových výprav a později novou zemi podrobně popisoval.

Portugalsko vs. Španělsko

Pojďme si shrnout dosavadní úspěchy. Zatímco Portugalci hospodářsky vykořisťují Indii, nepovolují ostatním obchodovat s ní a bohatnou z tamního zlata, drahokamů a koření, Španělé pomalu objevují nové a nové kusy pevniny daleko na západě, odkud ale není co přivážet. Roku 1494 tyto mocnosti podepsaly smlouvu v Tordesillas, čímž si rozdělily svět 46. západním poledníkem. Všechny nově objevené oblasti západně od něj (tedy skoro celá Amerika) měly připadnout Španělsku a všechno na východ (Afrika, Asie a kousek Brazílie) naopak Portugalsku.

Magalhãesova cesta kolem světa za 1123 dní

Dalším zajímavým počinem byl úmysl Portugalce ve španělských službách jménem Fernão de Magalhães, který zamýšlel obeplout svět a dokázat tak jednou provždy, jestli je Země kulatá nebo jestli někde daleko na západě končí. Vyplul roku 1519 na západ a podél jihoamerických břehů na jih. Magalhãesovým průlivem ve špičce Jižní Ameriky se dostal do Tichého oceánu (ten také pojmenoval on) a nakonec doplul na Filipíny. Tam sice padl, když pomáhal jednomu kmeni ve válce s jiným kmenem, ale jedna z jeho tří lodí roku 1522 cestu kolem světa dokončila. Teorie zeměkoule se potvrdila.

Severní Amerika v hledáčku Anglie

Objevné výpravy do neznámých dálek samozřejmě nepodnikali jen Španělé a Portugalci. Můžeme začít třeba u Angličanů. John Cabot (původně vlastně Ital jménem Giovanni Caboto) narazil roku 1497 jako první Evropan od dob Vikingů na Severní Ameriku, konkrétně na Newfoundland. Další severoamerické země našel Sir Walter Raleigh. Královna Alžběta později podporovala piráta Francise Drakea, který okrádal španělské lodě a také obeplul celý svět. Důležité ale byly pro Anglii právě objevy v Severní Americe, na základě nichž vybudovala takzvaný "trojúhelníkový obchod" - do Afriky vozila levné výrobky jako sklo, zbraně a alkohol a směnila je za otroky, které pak v Americe vyměnila za dražší zboží.

Objevy Nizozemců a Francouzů

Důležitou roli hrálo v tomto objevitelském období také Nizozemsko. To začalo v průběhu 16. století ovládat obchody s Asií, které do té doby mělo pod palcem Portugalsko, a navíc objevilo Austrálii (W. Janszoon) a Tasmánii a Nový Zéland (A. J. Tasman). Ve službách nizozemské "Východoindické společnosti" působil i Angličan Henry Hudson, který objevil Hudsonův záliv v Kanadě a založil na východním břehu Severní Ameriky Nový Amsterdam, který později Angličané přejmenovali na New York. A v Kanadě působil i Francouz Jacques Cartier, který plul proti proudu řeky Sv. Vavřince, když hledal zmiňovaný Severozápadní průjezd. Krom toho Francouzi zkoumali Mississippi a Louisianu a kolonizovali Madagaskar.

Výsledky, následky a důsledky

Už od prvních úspěšných výprav pochopitelně začala stoupat důležitost přístavů a přístavních měst - ve Španělsku to byla Sevilla, v Portugalsku Lisabon, v Belgii Antverpy a v Anglii Londýn. Rozkvetl celosvětový obchod se vším možným, mnohdy pro Evropu dosud neznámým - z Ameriky se k nám poprvé dostaly brambory (které se zpočátku prodávaly v lékárnách), rajčata, kukuřice, bavlna, tabák a čokoláda. Začaly samozřejmě vznikat i všelijaké mapy, které se snažily co nejdetailněji popsat všechny ty nové země, a jakmile bylo jasné, že je Zeměkoule koule, Martin Behaim vytvořil první glóbus.

Jirka