JINDŘIŠSKÁ A ALŽBĚTINSKÁ ANGLIE 

Jak jste se mohli dočíst v kapitole Dosud nedotčená Amerika, šlechtický majetek kvůli cenové revoluci ztrácel hodnotu a daně, které šlechta dostávala, jakbysmet. Kdo si chtěl udržet bohatství a moc, začal podnikat, a anglická šlechta (které se teď říkalo "new lords" nebo "gentry") nebyla výjimkou. Nejoblíbenějším řemeslem se stalo tradiční soukenictví a v procesu zvaném "ohrazování" se obří plochy orné půdy proměňovaly na pastviny pro ovce. A jelikož pastevectví nevyžadovalo tolik pracovní síly jako pěstování a sklízení plodin, mnoho farmářů při tom přišlo o práci.

Obchodování přes faktory

V počátcích takové podnikání fungovalo díky "faktorskému systému". Faktor byl spojkou mezi jednotlivými výrobními články - od pastevců skoupil vlnu, dodal ji soukeníkům a případně dalším řemeslníkům a nakonec si sehnal obchodníka, který uměl výrobky výhodně prodat. Anglické ekonomice to ale moc neprospívalo, protože nejlepší soukeníci byli za mořem v nizozemských Flandrách.

Efektivní manufaktury

Brzy se rozšířil ještě efektivnější výrobní způsob - manufaktury. V manufakturách pracovala na jednom místě spousta nekvalifikovaných pracovníků, z nichž každý měl na starost jen jednu jednoduchou rutinní činnost. Pak svůj polotovar předal někomu, kdo udělal další kus práce, a takhle se zboží produkovalo jako na běžícím páse - rychle a za levno. Zaměstnání to nebylo nejpříjemnější, ale zájemců bylo víc než dost, protože zemědělci, kteří kvůli ohrazování přišli o svá políčka, byli rádi za cokoliv.

Šlechta každopádně zase vydělávala. Zisky ale neutrácela, nýbrž hromadila a investovala jakožto kapitál, aby mohla své podniky rozšiřovat. To byly první zárodky kapitalismu. Obchodování se stalo královským regálem, takže z něj král vybíral daně.

Jindřichova církev kvůli rozvodu

A když už mluvíme o králi, můžeme se konečně podívat na slavného Jindřicha VIII. a jeho šest manželek. První byla Španělka Kateřina Aragonská, vdova po Jindrově starším bratrovi. Poněvadž mu ale porodila jen dceru, a navíc se zakoukal do její dvorní dámy, chtěl se Jindřich dát rozvést. Římskokatolický papež to však nepovažoval za nutné a ani katolickému Španělsku se to nelíbilo, a tak vymyslel Jindřich svérázný plán - v roce 1534 zpřetrhal svazky s Římem a vyhlásil novou, anglikánskou církev, jejíž hlavou měl být anglický král... takže on. Katolickým klášterům pak zabavil majetek, přesměroval vybrané desátky na sebe a hned měl z čeho splácet dluhy.

Hierarchii biskupů a diecézí zachoval, ale jinak se dost věcí změnilo. Anglikánské bohoslužby byly prostší, přijímalo se pod obojí a kněží se mohli ženit. Mnozí pochopitelně se změnou nesouhlasili, ale na ty nebral král ohledy. Anglikánská církev byla povinná pro všechny a odpůrci - třeba biskup John Fisher - byli klidně upáleni.

Rozvod, poprava, smrt, rozvod, poprava, smrt (Jindřicha)

Cíl to každopádně splnilo - Jindřich se rozvedl a vzal si tu dvorní dámu, jmenovitě Annu Boleynovou. Porodila mu další dceru Alžbětu a také chlapečka, který ale po porodu zemřel. Možná protože zoufale chtěl syna a možná úplně z jiných důvodů obvinil Annu z velezrady a cizoložství a dal ji popravit. Třetí manželkou mu byla Jana Seymourová, která dala Jindřichovi syna Eduarda, ale krátce po porodu sama zemřela.

Krvavá otočka ke katolictví

Přes všechnu snahu po sobě Jindřich žádného použitelného nástupce nezanechal. Synu Eduardovi bylo v tu dobu jen šest let a na trůn tak v roce 1553 místo něj usedla Marie I., zvaná "Krvavá". To byla katolička a snažila se obrátit celou zem zpátky na svou víru. Snažila se obě církve sloučit zpátky v jednu, anglikány pronásledovala, věznila a asi tři stovky protestantů nechala upálit.

Dvě protikladné královny

Ani Marie Krvavá neměla jednoznačného nástupce a královskou korunu si po ní nakonec nasadila dcera Anny Boleynové - Alžběta I. Psal se rok 1558 a Alžbětě se brzy začalo říkat "panenská královna", jelikož si ani přes mnohé sliby nikdy nikoho nevzala. Důležité je, že podporovala anglikány a protestanty obecně (třeba ty francouzské, tzv. "hugenoty" [igenoty]), přestože to bylo hlavně z praktických důvodů. S tím měli stále mnozí problém a žádali za panovnici Alžbětinu katolickou sestřenku Marii Stuartovnu, která kralovala Skotsku a poskytovala tam azyl jezuitům. Takovou hrozbu nemohla Alžběta přehlížet, a tak Marii uvěznila a podle důkazů od své tajné služby ji roku 1587 nechala popravit.

Porážka Armady s velkým A

Diplomatická a moudrá Alžběta se snažila válečným střetům vyhýbat, ale jelikož otevřeně podporovala nizozemskou nezávislost na Španělsku, anglo-španělským vztahům moc nepomáhala. Navíc už dlouho podporovala "korzáry" - piráty, kteří přepadali především španělské obchodní lodě a část lupu královně odevzdávali. Španělsko to nakonec přestalo bavit, a tak vyslalo svou obávanou válečnou flotilu "Armadu", která měla cestou posbírat ještě posily z Nizozemí. To jsme v roce 1588.

Alžběta se na střet připravila výběrem nejschopnějších námořníků i korzárů, ale těžko říct, jestli by měla šanci, kdyby Španěly nezastihla v průlivu La Manche silná bouře. Ta totiž španělské loďstvo dost narušila a když Anglie nasadila zápalné lodě, Armada se dala na ústup. Jednoduše vrátit se ale nemohla, protože jí Angličané odřízli cestu, a tak musela obeplouvat celé Britské ostrovy ze severu. Španělé se při tom snažili rabovat některá pobřežní městečka, ale v těchto střetech ještě víc zeslábli a do španělských přístavů tak ve finále doplul jen zbyteček kdysi hrozivé flotily. Jestliže dosud bylo Španělsko největší námořní mocností, Anglie mu teď tenhle titul sebrala.

Zlatý věk Anglie

Pár dalších náhodných informací o královně Alžbětě... Podporovala literaturu a umění - postavila divadlo Globe a pomohla samotnému Williamu Shakespearovi.

Také mohla určovat ceny některého zboží, jelikož na mnohé obory měla monopol, ale některých se také vzdala - třeba obchodu s mýdlem. A po Alžbětině smrti v roce 1603 se králem stal Jakub I., syn Marie Stuartovny, donucený konvertovat k protestantství.

Jirka