RANÝ HUMANISMUS U NÁS 

Humanismus je myšlenkový směr z období renesance, který se zabývá individualitou a svobodou člověka. U nás se myšlenky humanismu spojily s myšlenkou reformace, takže se řešila otázka svobody náboženského vyznání. Cenila se hlavně naučná a kritická funkce literatury – časté byly překlady, používání námětu jiných autorů a velmi oblíbené byly i cestopisy.

Raný humanismus můžeme zařadit do doby, kdy tu vládli Jagellonci, zhruba 1470-1530. Humanističtí autoři buď psali rovnou latinsky (protože ji považovali za vyspělejší jazyk), nebo se snažili latině aspoň přiblížit, i když psali česky – to znamenalo třeba dlouhá souvětí a slovesa až na konci věty. Tuhle druhou možnost si vybírali hlavně kališníci, měšťané nebo ti, kteří studovali v Německu.

Jan z Rabštejna (1437-1473)

Jan z RABŠTEJNA patřil k té první, latinské, větvi. Od 16 let byl katolickým církevním hodnostářem na Vyšehradě.

Dialogus je příběh v příběhu (rámcová kompozice). Autor zde ve formě dopisu pro svého přítele v Itálii sám vystupuje jako humanistický soudce tří lidí, z nich každý má jiné politické názory.

Jan Dubravius (1486-1553)

Jan DUBRAVIUS psal také v latině. Byl olomouckým biskupem a představitelem olomouckého kulturního centra.

Výchovná alegorie Rada zvířat navazuje na Novou radu od Smila Flašky z Pardubic. Zvířata v ní radí králi Ludvíku Jagellonskému, který je modelem ideálního humanistického panovníka.

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (1461-1510)

I Bohuslav HASIŠTEJNSKÝ z LOBKOVIC psal latinsky a byl v tomto velmi radikální – vysmíval se možnostem češtiny a jejímu uplatnění v literatuře, a dokonce zakázal překládat svá díla do češtiny. Pocházel z významné šlechtické rodiny a vychován byl v reformačních myšlenkách, ale během studíí v Itálii přestoupil na katolické křesťanství. Celkově hodně cestoval, byl určitě jedním z nejvzdělanějších tehdejších autorů a také "kancléřem" Vladislava Jagellonského.

O čem by tak mohla být Žaloba k sv. Václavovi na mravy Čechů? Správně, je to kritika českých mravů, především rozmařilé šlechty.

Dále napsal smutně laděnou Elegii na smrt císaře Karla a Ódu na Karlovarské vřídlo.

Viktorín Kornel ze Všehrd (1460-1520)

Viktorín KORNEL ze VŠEHRD už patří do té druhé, česky píšící skupiny autorů. Snažil se dokázat, že se čeština dokáže i v odborných spisech latině vyrovnat. Narodil se do měšťanské rodiny, studoval na Pražské univerzitě (která byla ale v té době dost zaostalá), později tam i přednášel a stal se jejím děkanem. Na konci 15. století dostal místo úředníka Zemských desek – to byl velice významný úřad, ale pak Zemské desky shořely, a tak o práci přišel. Stal se místo toho písařem, seznámil se s Bohuslavem Hasištejnským (jestli čtete celý článek, víte, kdo to je), no a ten ho přivedl k humanismu. Jinak se ale neshodli ani v náboženských otázkách, ani v tom, který jazyk se pro humanistického spisovatele hodí víc.

Právnický spis Knihy devatery pojednává o právu v jednoduchém, lidovém jazyce. V té době se řešil hlavně spor mezi vyšší šlechtou a městy. Kornel stranil městům, čímž si znepřátelil krále a z pozice místopísaře byl vyhozen, ale i jeho další kariéra byla úspěšná – stal se z něj velmi uznávaný právník.

Knihy o napravení padlého jsou překladem řeckého textu od Jana Zlatoústého. Kornel přidal prolog, kde kritizuje latinsky psanou humanistickou literaturu a přímo Bohuslava Hasištejnského.

Řehoř Hrubý z Jelení (1460-1514)

Nižší šlechtic Řehoř HRUBÝ z JELENÍ psal také česky. Příliš mnoho informací o něm není, nedochoval se ani žádný jeho portrét, ale víme, že byl nižším úředníkem na královském dvoře a k humanismu se dostal díky Viktorínu Kornelovi. Překládal všechno možné – antické autory, současníky i Čechy, kteří psali v latině. Například jeho překlad Chvály bláznovství od Erasma Rotterdamského byl prvním překladem tohoto díla do národního jazyka.

Maruška