DĚJINY SOCIOLOGIE 

Sociologie vzniká na počátku 19. století v souvislosti s ekonomickými a politickými změnami (průmyslová revoluce, Velká francouzská revoluce).

19. století

AUGUSTE COMTE

• vynalezl pojem sociologie (původně sociální fyzika)
• zakladatel sociologie a pozitivní filozofie
• jeho dílo vzniká jako reakce na Velkou francouzskou revoluci a osvícenství
• „metodologie přírodních věd“ – vědecký pohled na společnost
• domníval se, že příčinou nepořádku ve společnosti je nepořádek intelektuální, který vyvolává zmatek (byl proti revolucím a radikálním změnám)
• dílo: Kurz pozitivní filozofie (1838)
• jmenoval tam sociologii jako vědu o společnosti
• pozitivní filozofie („pozitivní“ znamená skutečná nebo jednoznačně definována)
• pozitivismus se podřizuje pouze skutečnosti, zabývá se tím, co je společensky užitečné
• dělil sociologii na:
• sociální statistiku – teorie společenského uspořádání (instituce jako náboženství, rodina, stát zajišťují rovnováhu společnosti)
• sociální dynamiku – teorie pokroku (vše se vyvíjí, zdokonaluje, zrychluje)

Přelom 19. a 20. století

NATURALISTICKÁ SOCIOLOGIE (NATURALISMUS)

• studium přírodní určenosti člověka a jeho sociální chování, srovnání s chováním živočichů

1. geografická škola
• zeměpisné faktory jako klima, poloha, půda
• geografické podmínky determinují společnost a společnost determinuje prostředí
2. demografická škola
• počet obyvatel, hustota zalidnění, pohyb obyvatelstva a populace (plození, umírání) ovlivňuje společnost
3. biologická škola – obsahuje několik směrů:
• organistická škola – srovnávání společnosti s biologickým organismem, který se řídí zákony biologické evoluce
• etologie – nauka, která se zabývá chováním živočichů a člověka v přirozeném prostředí
• sociobiologie – zkoumá chování člověka a zvířat na základě přenosu genetických informací

ANTROPOLOGICKÁ SOCIOLOGIE

• „lidská společnost je ovlivněna přírodním prostředím“
• ovlivněna evolucionismem a darwinismem (např. sociální darwinismus – teorie boje o život, rasové teorie)
• z tohoto směru v 2. polovině 19. století vychází rasismus
• život společnosti je určen působením ras
• v boji o přežití jsou rasové znaky tím nejpodstatnějším
• rozdělení společnosti podle ras, přiřazování charakteristických vlastností jednotlivým rasám
• významní autoři: A. Gobinea (zakladatel vědecké rasové teorie) a H. S. Chamberlain

PSYCHOLOGISMUS V SOCIOLOGII

• společenské jednání má psychologický význam
• chování skupin vs. chování jednotlivce
• vyvinul se z něj samostatný obor (sociální psychologie)
• nejvýznamnější autoři: Le Bon (psychologie davu), G. Tarde (teorie nápodoby)

SOCIOLOGISMUS

• odmítá psychologickou interpretaci, nutné studium sociálních jevů a faktů (popsat, porovnat, vyvodit závěry)
• významní autoři: É. Durkheim, M. Weber
• viz Vymezení sociologie

20. století

CHICAGSKÁ ŠKOLA

• vlivná americká sociologie v období mezi 1. a 2. světovou válkou
• rozvíjí empirickou sociologii v USA
• např: sociologie města (R. E. Park), narušené osobnosti (G. H. Mead)

FRANKFURTSKÁ ŠKOLA

• filozofická a sociologicko-teoretická škola
• vytvářeli kritickou teorii kapitalismu, sociální strukturu moderní průmyslové společnosti
• zakladatelé: M. Horkheimer, T. W. Adorn

FENOMENOLOGICKÁ SOCIOLOGIE

• zabývá se analýzou každodennosti
• zakladatel: A. Schutz (1899–1959)

SYMBOLICKÝ INTERAKCIONISMUS

• směr v sociálních vědách zdůrazňující symbolické zprostředkování sociální interakce mezi jednotlivci (např. jazyk, řeč)
• důležitou roli ve vzájemné interakci hraje jazyk, socializace je vnímána jako učení se symbolům a rolím
• zakladatelé: H.G. Blumer, G.H. Mead, Ch. H. Cooly

STRUKTURÁLNÍ FUNKCIONALISMUS

• na společnost nahlíží jako na celek, jako na systém, který je složen z prvků, které jsou ve vzájemných vztazích
• R. G. Dahrendorf – teorie konfliktu (vycházejí z předpokladu, že společnost je nějak strukturována, a tedy také rozdělena, a že v ní existují nerovnosti)

Konec 20. století

Na konci 20. století se prosazují v sociologii tyto směry:

• interpretativní sociologie
• akademická sociologie
• strukturální funkcionalismus
• poststrukturalismus – pluralita struktur, vše je v pohybu (J. F. Lyotard, M. Foucault)
• teorie industriální a postindustriální společnosti (Habermas, A. Giddens, Z. Bauman)

A tyto tři hlavní přístupy:

1. funkcionalistický – vysvětluje přetrvávání sociálních institucí z hlediska funkcí, jež plní ve společnosti (představitelé: T. Parsons, R. K. Merton)
2. konfliktuální – vysvětluje přetrvávání sociálních institucí z hlediska zájmů určitých skupin, jež mají převahu nad jinými skupinami (představitelé: L. Coser, R. Collins)
3. interpretativní – vysvětluje přetrvávání sociálních skupin z hlediska jednání lidí a významů, které lidé těmto institucím přiřazují (představitelé: G. H. Mead, E. Goffman)

Nejvýznamnější představitelé sociologie

KARL MARX (1818–1883)

• německý myslitel
• své myšlenky shrnul v díle Kapitál
• věnoval se analýze moderní průmyslové společnosti (kapitalistické společnosti)
• věnoval zvýšenou pozornost dělbě práce, vykořisťování, ideologie a třídnímu konfliktu
• jeho vědecká práce byla úzce propojena s politickým aktivismem ve prospěch komunistického hnutí

ÉMILE DURKHEIM (1858–1917)

• francouzský myslitel
• věnoval se zejména analýze dělbě práce, společenské solidarity, sebevražednosti a náboženství
• díla Společenská dělba práce, Pravidla sociologické metody
• definoval sociologii jako vědu o sociálních faktech (viz Vymezení sociologie)
• zásada: „Zkoumat sociální fakta jako věci.“ (možné analyzovat jako přírodní vědy)
• považován za průkopníka kvantitativního výzkumu v sociologii

MAX WEBER (1864–1920)

• německý myslitel
• dílo Protestantská etika a duch kapitalismu (zkoumal souvislost mezi protestantskou etikou a kapitalistickou mentalitou)
• definoval sociologii jako vědu o sociálním jednání (viz Vymezení sociologie)
• speciální pozornost věnoval vztahu mezi ekonomickým životem a kulturními formami
• kladl důraz na „porozumění“, pochopení smyslu lidské činnosti

Čeští představitelé sociologie

TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK (1850–1937)

• zabýval se tzv. českou otázkou, náboženstvím a sebevražedností
• jako první přednášel sociologii na Karlově univerzitě
• dílo Rukověť sociologie – první české vědecké pojednání o sociologii

EDVARD BENEŠ (1884–1948)

• pokračoval částečně v Masarykově díle
• věnoval se společenským fenoménům prostituce a alkoholismu, o sociologii politiky

INOCENC ARNOŠT BLÁHA (1879–1960)

• významný představitel meziválečné české sociologie
• působil v Praze a v Brně
• díla Sociologie, Sociologie inteligence, Sociologická revue (napsal s E. Chalupným)

EMANUEL CHALUPNÝ (1879–1958)

• Masarykův žák, později se s ním názorově rozešel
• pokusil se sestavit vlastní sociologickou soustavu
• řadíme jej k zástupcům systematické sociologie
• zabýval se problematikou morálky a mravnosti (sociologie práva)

SOUČASNÍCI ČESKÉ SOCIOLOGIE

• Václav Bělohradský
• Jan Keller
• Jiřina Šiklová
• Jan Hartl
• Tomáš Halík

---

Hanka