ZÁKONODÁRNÁ MOC 

Zákonodárná moc (legislativa) u nás schvaluje zákony, rozhoduje o vyhlášení válečného stavu a o vysílání vojska mimo území ČR. Představuje ji dvoukomorový parlament:

• senát (horní komora)
• poslanecká sněmovna (dolní komora)

Zákonodárci (poslanci a senátoři) se ujímají svého mandátu složením slibu na základě výsledků voleb. Mandáty jsou volné - zákonodárci se rozhodují podle svého mínění, takže nemusí všichni ve straně hlasovat stejně. Poslanec nebo senátor nemůže být zároveň soudcem nebo prezidentem (tomu se říká inkompatibilita). Může se ale stát členem vlády. Zákonodárci mají imunitu: nelze je postihnout za jejich hlasování či projevy (ve Sněmovně nebo Senátu) a jsou imunní i vůči stíhání za trestné činy – ke stíhání je musí nejprve vždy vydat ta komora, jejímiž jsou členy. Schůze obou komor jsou veřejné – kdokoliv může přijít a dívat se.

Poslanecká sněmovna

V poslanecké sněmovně sedí 200 poslanců a jsou znovu voleni každé 4 roky (poměrným volebním systémem). Poslancem může být bezúhonný občan ČR od 21 let. Poslanecká sněmovna má svého předsedu, který svolává, zahajuje a řídí schůze (obvykle je to někdo z vítězné strany). Pak jsou tu místopředsedové - většinou jeden za každou ze stran. Vznikají:

• politické kluby – sdružení poslanců z jedné strany (min. 5 členů)
• výbory – sdružení poslanců z různých stran podle odbornosti (kultura, školství, zdravotnictví)
• komise – ty jsou většinou přechodné a často se vytvoří třeba kvůli nějaké události nebo kauze.

Poslanecká sněmovna je dynamičtější a má více pravomocí než Senát – navrhuje, projednává a schvaluje zákony (ke schválení je třeba nadpoloviční většina přítomných, minimálně musí být přítomna třetina sněmovny). Může také přehlasovat zamítnutí zákona Senátem i veto prezidenta (k tomu je ale potřeba 101 hlasů, tzn. většina všech, nejen přítomných). Na konci roku schvaluje velmi důležitý státní rozpočet (což je taky zákon). Pokud se rozpočet neschválí, nastane „rozpočtové provizorium“ (platí se jen to, co je třeba pro funkčnost státu). 30 dní od ustanovení vlády hlasuje Sněmovna o vyslovení důvěry vládě (přijde premiér s programem a složením vlády a žádá o důvěru, vyslovit ji musí nadpoloviční většina přítomných poslanců), pokud důvěru nezíská, podá demisi (vládne pak v demisi bez důvěry). 50 poslanců může vyvolat hlasování o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě (v hlasování pak musí nadpoloviční většina nedůvěřovat).

Senát

Senát rovná se 81 senátorů. Dříve byli dosazováni dědičně, dnes je každé dva roky obměňována jedna třetina (tzn. 27 senátorů). Volby se tedy konají každé 2 roky, ale volí vždy jen třetina z 81 volebních obvodů. Každý obvod (např. Domažlice) proto volí jednou za 6 let a zvolí vždy jednoho senátora (za Domažlice to je od roku 2012 Jan Látka, který senát opustí při příštích domažlických volbách roku 2018). Volí se podobně jako při volbě prezidenta – pokud má v prvním kole jeden z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů, rovnou se stává senátorem. Pokud ne, postupují nejúspěšnější dva do druhého kola, kde vítězí ten s více hlasy. Senátorem se může stát každý bezúhonný občan ČR nad 40 let.

Senát nemá tolik pravomocí jako Sněmovna, slouží spíš jako pojistka demokracie. Například je nerozpustitelný, na rozdíl od Poslanecké sněmovny, kterou může prezident rozpustit. Pokud to udělá, zastupuje ji právě Senát. Může se to stát třeba v případě, že Sněmovna tři měsíce nezasedala. Největší síla Senátu tkví v rozhodování o ústavních zákonech. Pokud Senát schválí ústavní zákon, nemůže ho Sněmovna přehlasovat.

I Senát má svého předsedu, který zahajuje schůze, podepisuje usnesení a vyhlašuje prezidentské volby. Stejně tak jako ve Sněmovně jsou tu i výbory podle zaměření a kluby jednotlivých stran. Senátoři můžou být i nestranní a ti si pak mohou založit klub o minimálně pěti členech.

Jirka