Soudní moc (jurisdikci) má u nás v rukou Ústavní soud a soustava dalších (běžných) soudů. Soudy jsou nezávislé a běžní soudci jsou doživotně jmenováni prezidentem. Musí jim být minimálně 30 let a v 70 letech přestávají aktivně soudit, ale funkce jim zůstává. Jsou prakticky neodvolatelní. Pokud soudce nesoudí spravedlivě nebo překračuje své pravomoci, může na něj být podána „kárná žaloba“. Soudce nesmí být zároveň prezidentem nebo členem parlamentu, nesmí působit ve státní správě nebo místní samosprávě a nesmí vlastnit podnik či firmu.
Ústavní soud stojí mimo systém běžných soudů – jako jediný rozhoduje, zda jsou zákony v souladu s ústavou. Také může jako jediný soudit prezidenta. Může také rušit nařízení a vyhlášky. Ústavních soudců je většinou 15, ale soud funguje dál i v případě, že jich je zrovna méně. V konkrétních případech pak může rozhodovat třeba jen jeden samotný soudce. Jsou jmenováni prezidentem na 10 let, ale toto funkční období se může libovolněkrát opakovat. Ústavní soudce musí být starší 40 let a mít právní praxi.
Je zákonem stanoveno, kdo bude s jakým sporem přiřazen ke kterému soudu. Nikdo nesmí být odjat svému zákonnému zástupci. Kdokoliv z účastníků řízení může podat stížnost na „podjatost soudce“ (= zaujatost, osobní zájem, kvůli kterému soudí neobjektivně). Všichni (nehledě na majetek, příslušnost, postavení ve společnosti) jsou si před soudem rovni, mají stejná práva a stejné povinnosti. Jednání před soudem jsou veřejná (lze udělat bezpečnostní výjimku); rozsudek s odůvodněním je pak veřejný vždy.
budova Vrchního soudu v Praze
budova Ústavního soudu v Brně
Sněmovní sál Ústavního soudu v Brně
budova Vrchního soudu v Olomouci
talár – úřední oděv českých soudců
Našli jste chybu? Máte dotaz? Nápad? Připomínku? Pochvalu? Napište nám na info@edisco.cz.