DOMINÁT A ZÁNIK IMPÉRIA 

V roce 284 se k moci dostal Diocletianus.

Nová forma vlády

Diocletianus si uvědomoval, v jaké žalostné situaci se Řím nachází. Proto provedl několik reforem, které měly Římu pomoci se vzchopit.

Vytvořil novou vládní formu, nazývanou dominát, což pochází z latinského "dominus", tedy "Pán". Bylo to založené na tom, že co řekl císař, Pán, to se stalo zákonem a nebyl potřeba ani souhlasu senátu. I přesto však bylo veškeré rozhodování příliš pomalé pro tak velké impérium, jakým Řím byl. Diocletianus se tedy rozhodl vytvořit tetrarchii - třem svým spoluvládcům dal moc nad různými částmi země, takže nebylo potřeba o všem informovat tu hlavní hlavu Říma. Sídlo hlavního panovníka přesídlil do Mediolana, dnešního Milána.

Mnoho lidí v té době začalo chudnout a nemohli si dovolit kupovat výrobky od řemeslníků, což způsobilo, že řemesla začala chátrat. To se snažila napravit reforma, která říkala, že alespoň jeden ze synů řemeslníka musí v řemesle pokračovat. Nedostatek peněz také způsobil, že lidé pomocí nich nemohli platit daně, a ty se tak začaly vybírat v naturáliích. To se Diocletianus rozhodl změnit tím, že dal do oběhu nové mince. Ty však brzy "záhadně" zmizely.

Křesťanský císař

Ve stáří se Diocletianus usadil v Diocletianově paláci v dnešním chorvatském Splitu a jmenoval své nástupce. Mezi jednotlivými spoluvladaři došlo k malé válce o moc, ve které zvítězil Konstantin. Své postavení ještě upevnil v poslední bitvě u Mulvijského jezera, která se odehrála roku 312.

Když se konečně pevně ujal moci, hned roku 313 křesťanství povolil vydáním Ediktu milánského.

Celé římské impérium se pomalu začalo rozdělovat na západní část, kde převládala latina, a východní část s převahou řečtiny. Ve východní části byli také v menší míře využíváni otroci a byly navazovány obchodní kontakty s Orientem. Na místě řeckého Byzantia bylo postaveno město Konstantinopol, kam byla přesunuta část senátu, a později bylo dokonce zrovnoprávněno s Římem. Když tedy Konstantin roku 337 zemřel, nechal za sebou mnoho činů, které nezvratně ovlivnily následný vývoj římské říše.

Rozvoj křesťanství

V roce 379 nastoupil císař Theodosius, který roku 380 stanovil křesťanství jako jediné legální státní náboženství. V důsledku toho začali křesťané pronásledovat pohany a polyteisty a byly zrušeny i pohanské Olympijské hry. Byla vytvořena církev, celá říše se rozdělila na diecéze a v čele každé z nich stál biskup. Několik diecézí dohromady tvořilo arcidiecézi s arcibiskupem. Nejvyšším představitelem církve pak byl papež, z latinského "papam", otec. Prvním papežem se stal sv. Petr, jehož ho Ježíš touto funkcí pověřil, řka "Ty jsi Petr a na této skále postavím svou Církev, a brány pekla ji nepřemohou." Je to slovní hříčka, jelikož "skála" se latinsky řekne "petra".

Kolem 4. století vznikla Bible, vybraná jako svatá kniha. Křesťanství nabylo na popularitě, a to hned z několika důvodů:

• stát se křesťanem bylo poměrně jednoduché, stačilo znát věrouku a nechat se pokřtít
• nerozlišovalo majetkové ani národnostní rozdíly
• dávalo naději ve spokojený posmrtný život, pokud byl jedinec slušný během života pozemského

Zánik západořímské říše

Na římské impérium ale začali útočit barbaři. Někdy s nimi Řím vedl války, jindy je nabíral do armády a do úřadů (to je "polatinšťovní", tedy latinizace) a dával jim povolení k pobytu v říši. Když roku 410 Vizigóti dobyli Řím, bylo jasné, že říše zaniká. Zkázu následně dokonali Vandalové, kteří se prohnali celou říší ze severu až na jih a pak přešli do severní Afriky. Podle tohoto řádění Vandalů vzniklo i dnešní slovo "vandal".

Posledním římským císařem byl Romulus Augustus. Když jej roku 476 velitel vojsk Ostrogót Odoaker sesadil, prohlásil se vůdcem germánským, nikoli římským. A to byl moment definitivního zániku západořímské říše a konce starověku.

David, Jirka