KRYMSKÁ VÁLKA 

První velký mezinárodní konflikt od Napoleona - krymská válka. Pro začátek se hodí vědět, že Krym je poloostrov v Černém moři, který tehdy patřil Rusku, a také že se bavíme o 50. letech 19. století. Rusko bylo stále mnohem konzervativnější než ostatní evropské velmoci a car Mikuláš tomu moc nepomáhal. Vládl dost absolutisticky a udržoval v Rusku nevolnictví a další feudální pravidla. Nicméně byl hlavou obřího státu, zasahoval do evropské politiky a Evropa s ním tím pádem musela počítat.

Začátek na Balkáně

Krymská válka byla především válkou Ruska s Osmanskou říší, o níž jsme se dosud skoro nezmínili, takže to musíme napravit. Osmanská říše byla v 17. století ohromná - táhla se od Maroka ke Kaspickému moři a od Vídně na jih Arabského poloostrova. Od té doby ale už spíš zaostávala a svá hraniční území postupně ztrácela - nás zajímá hlavně to, že se od ní utrhlo Srbsko, Valašsko (kus dnešního Rumunska) a Moldavsko (někdy také zvané Besarábie). To byly všechno převážně pravoslavné oblasti, stejně jako Rusko.

Mikuláš v tom spatřil příležitost, jak se přiblížit k průlivům Bospor a Dardanely (a tedy i ke Středozemnímu moři, dosud ovládanému Anglií), a tak se hned vžil do role osvoboditele a ochránce pravoslaví a roku 1853 poslal do Valašska a Moldavska svá vojska. Když to zjistili Osmanští Turci, vyhlásili Rusku v říjnu 1853 válku.

Sami proti celé Evropě

Na stranu Osmanů se v roce 1854 přidalo několik dalších států - Anglie a Francie se také postavily proti Rusku a poslaly lodě do přístavu Sevastopol na Krymském poloostrově. K této alianci se pak připojilo i Sardinské království, protože tamní premiér Camillo Cavour prozíravě vytušil, že by se dobré vztahy se západní Evropou mohly hodit, až se bude Itálie snažit sjednotit. Rusové na základě dlouholeté Svaté aliance požádali o pomoc Rakousko, ale rakouský císař František Josef I. naopak začal podporovat Osmany a jejich spojence. Stejný postoj zaujalo i Prusko. Na jedné straně tedy stála prakticky celá Evropa a na druhé Rusko s několika bulharskými a řeckými dobrovolníky.

Závěr na Krymu

Anglické a francouzské parníky už kotvily v Sevastopolu, zatímco ruské posily, které se vydaly po svých, byly teprve na cestě. Přesto se sevastopolská pevnost téměř rok držela a padla až v září 1855. V březnu 1856 už Rusové podepsali mír v Paříži, čímž se vzdali Besarábie a slíbili, že nebudou mít v Černém moři žádné válečné lodě. Bospor a Dardanely měly být nezávislé a přístupné všem.

Valašsko a Moldavsko se pak v roce 1859 spojily, čímž vzniklo Rumunsko, a roku 1867 dosáhlo úplné samostatnosti i Srbsko. A Osmanské Turecko bylo po válce závislé na Anglii a Francii, které sem začaly hodně investovat.

Jirka