SJEDNOCENÍ ITÁLIE 

V předchozích kapitolách jsme na to už několikrát narazili: stát Itálie zatím neexistuje a když už tohle slovo použijeme, máme na mysli je několik samostatných a nezávislých státečků rozházených po celé botě Apeninského poloostrova a na přilehlých ostrovech. Kolem roku 1850 byla situace od severu k jihu asi takováhle... Severozápad kolem Janova a Turína plus ostrov Sardinie dávaly dohromady Království sardinské neboli Piemont. Benátsko a Lombardie na severovýchodě patřily Rakousku. Parma a Modena byla samostatná vévodství, Toskánsko bylo taktéž nezávislé. Střed poloostrova a Řím měly na mapě popisek Papežský stát. A největší bylo Království obojí Sicílie (někdy také Neapolské království), které se rozpínalo přes celou jižní polovinu dnešní Itálie včetně Sicílie. Vládla mu jedna z větví španělských Bourbonů. Ostrov Korsika neřešme, protože ten už tehdy patřil Francii.

Cavour sjednotil sever

Sjednotitelskou snahu projevil i piemontský král Karel Albert. V roce 1848 zaútočil na Rakousko a pokusil se ho z Benátska vyhnat, rakouský maršál Radecký ovšem útok zastavil. O rok později byl Piemont definitivně poražen, Karel Albert utekl do Portugalska a na místo něj nastoupil Viktor Emanuel II. Jeho premiérem byl šikovný a vlivný hrabě Camillo Benso Cavour [Kavůr], který věřil, že když najde spojence, podaří se mu Itálii pospojovat. Proto se přidal na stranu Francouzů v krymské válce a odevzdal jim Savojsko za to, že mu pomůžou, kdyby byl Piemont náhodou napaden.

Radecký mezitím zemřel a Rakousko nikoho srovnatelně schopného nenašlo, takže Cavour vycítil příležitost. V roce 1859 uspořádal Viktor Emanuel vojenský pochod poblíž hranic s Lombardií a všemožně Rakušany provokoval, dokud nezaútočili. Napoleon III. svůj slib pomoci splnil a hned poslal vlaky a lodě se svými vojáky. Připojili se k nim muži z celé Itálie včetně "Rudých košil" - dobrovolníků pod Giuseppem Garibaldim [Džuzepe Garibaldy]. V červnu 1859 v bitvě u Magenty Napoleon a Viktor Emanuel porazili dvojnásobnou přesilu císaře Františka Josefa I. a ve stejném měsíci zvítězila francouzsko-sardinská koalice také u Solferina. Rakousko se v Curychu muselo vzdát Lombardie, tedy kraje kolem Milána, a také odvolalo Bacha, čímž skončil Bachovský absolutismus.

Následovala vlna povstání v Toskánsku, Modeně i v Parmě a všechny tyto regiony se dobrovolně a spontánně připojily k Piemontu. Velký kus severní Itálie byl sjednocen.

Garibaldi připojil jih

V roce 1860 vypukla povstání na Sicílii, v chudém to kraji, závislém hlavně na zemědělství, obilí a olivách. Většinu půdy vlastnili velkostatkáři a chudí "pachtýři" si ji od nich museli pronajímat. Teď je to přestalo bavit, a proto se bouřili proti svému králi. Cavour toho zase obratně využil. Dal Garibaldimu dvě lodě, aby se on a jeho dobrovolníci mohli vylodit na Sicílii, spojit se s povstalci a vytlačit odtamtud Bourbony. Říká se tomu "Expedice tisíce". Výsledky asi překvapily i Cavoura - Garibaldi do konce roku 1860 stihl obsadit celou Sicílii i Neapol a místo aby si území přivlastnil a vládl mu sám, odevzdal celé království Piemontu. Severní a jižní Italové společně v roce 1862 vyhlásili Italské království s hlavním městem Florencií. Překážel už jen Papežský stát a Rakušané v Benátsku.

Poslední dva kousky a Itálie je kompletní

Roku 1866 vypukla prusko-rakouská válka kvůli jakémusi sporu ohledně Šlesvicka a Holštýnska. Italové se odvážně připojili na stranu Pruska, ale moc se jim nedařilo. Měli štěstí, že Rakušané přesunuli rytíře von Benedeka na sever k Prusku. Rakousko bylo zezačátku favoritem, ale udělalo několik strategických chyb a v bitvě u Sadové (stále 1866) nedaleko Hradce Králové definitivně prohrálo. Jednou z pruských výhod byly i rychlejší pušky, které se daly nabíjet zezadu, takže se nemusel střelný prach pěchovat hlavní. Na jihu Rakušané ještě chvíli Italy zastrašovali, ale pak s nimi uzavřeli mír v Cormóns, čímž odevzdali Italům Benátsko.

Poslední skvrnou na jednobarevné mapě Itálie byl Papežský stát. Problematické bylo, že ho podporovala Francie a byl plný Napoleonových posádek. Jenže... Roku 1870 se rozhořela nová, tentokrát prusko-francouzská válka, Francii se moc nedařilo, Napoleon musel své vojáky odvolat, Italové do Papežského státu rychle vtrhli a definitivně tak spojili celý Apeninský poloostrov. Zároveň teď už mohli přesunout hlavní město do Říma. Papežovi zbyl jen malinkatý Vatikán.

Jirka