KYJEVSKÁ RUS 

Část Slovanů se rozhodla zůstat ve své kolébce, tedy v povodí Dněpru a Visly (dnešní západní Rusko, Bělorusko a Ukrajina). Živili se tu zemědělstvím a obchodovali na severu s Vikingy (kterým říkali "Varjagové") a na jihu s Byzancií. Od Baltu k Černému moři (konkrétně řekami Dvinou a Dněprem) vedla jedna z větví takzvané "jantarové stezky" - jantar, který měl prý magické účinky, se přepravoval z Pobaltí do bohatého Středozemí, ale obchodovalo se tu třeba i s medem a kožešinami. Na Dněpru ležel důležitý Kyjev (dnešní severní Ukrajina) a ještě mnohem severněji (dnes je to východně od Estonska) bylo druhé centrum - Novgorod.

Vpád a míšení Vikingů

Tihle Slované se ale pořád navzájem hádali a válčili, a tak si pozvali Vikingy, aby je přišli zachránit. Vikingové, v čele s bájným Rurikem, se nejprve zmocnili vlády v Novgorodu, a v roce 862 i v Kyjevě. Po Rurikově smrti vládl jako kníže jeho strýc Oleg (možná také jen bájný), a to až do roku 913. Nemyslete si ale, že si Vikingové původní obyvatelstvo nějak podmanili, nebo že se celého jejich území nějak násilně zmocnili. Spíš se s původními Slovany smísili a pomáhali jim chránit Kyjev před nomády, Bulhary, Mongoly a hlavně tureckými Pečeněgy. Tohle město totiž nemělo žádné přirozené hranice, a tak bylo pro nájezdníky lákavým cílem.

Vladimir Veliký a synové

Kolem roku 980 se k vládě přibližně na 35 let dostal důležitý kníže - Vladimir Veliký, přezdívaný "Slunéčko". Přezdívku si zasloužil za přijetí křesťanství - někdy kolem roku 988 si totiž vzal byzantskou (a tudíž pravoslavně křesťanskou) princeznu Annu. Za Vladimira se stal Kyjev konečně hlavním centrem, a Kyjevská Rus se také dočkala prvních zákonů - třeba zákonu o nástupnictví, který říkal, že po smrti knížete má na trůn nastoupit jeho nejstarší syn. Nebyl to zákon světoborný ani komplikovaný, přesto se ho už po smrti Vladimira Velikého nepodařilo dodržet. Právoplatného nástupníka Svatopluka vyhnal jeho mladší bratr Jaroslav Vladimirovič "Moudrý" a trůn si přivlastnil. Pak porazil odvěké nepřátele Pečeněgy, kteří pořád nebezpečně číhali na jihovýchodě, a ještě rozšířil Kyjevskou Rus na sever až k Baltskému moři. Ani po Jaroslavově smrti se nástup na trůn neobešel bez problémů.

Postupné štěpení

Předposledním panovníkem byl od roku 1113 Jaroslavův vnuk Vladimir II. Monomach. Teoreticky ještě ovládal celé území, ale ve skutečnosti měli moc v některých hraničních oblastech jeho bratři nebo tamní knížata. Těmto odtrhávajícím se kouskům ruské říše se říkalo "údělná knížectví".

No a když Monomach v roce 1125 zemřel, Andrej Bogoljubský z toho Vladimirsko-suzdalského knížectví vyplenil Kyjev a přesunul centrum k sobě do města Vladimir, odkud se dalo lépe vzdorovat nájezdníkům. Říše se pak pomalu ale jistě tříštila na jednotlivá knížectví. Poslední ekonomickou ránou byl pro Kyjev rok 1204, kdy Cařihrad (dnešní Istanbul) podlehl 4. křížové výpravě.

Kultura

Kyjevská Rus měla celkem rozvinuté písemnictví: důležitá je Pověst dávných let (soubor pověstí, dochovaný díky mnichovi Nestorovi) a epos "Slovo o pluku Igorově". Hrdinské eposy se v Rusku obecně označovaly jako "byliny".

Z architektury stojí za zmínku Kyjevsko-pečerská lávra (pravoslavný klášter v Kyjevě), Chrám Boží moudrosti (inspirovaný Byzantskou říší) a Pevnost v Novgorodu.

Jirka