VELKÁ MORAVA 

Zatímco v Čechách žila spousta slovanských kmenů, na Moravě víme jen o dvou. Byli to Moravané a na Ostravsku Holasici. Jinak ale byla Morava v mnoha ohledech před Čechami napřed, třeba co křesťanství týče: moravský vládce Mojmír I. přijal křest patnáct let před těmi čtrnácti vévody v Řeznu.

Vznik a tristní gramotnost

Takže Mojmír, první moravský vládce, se nechal pokřtít roku 830 v Pasově (to je dnes v Bavorsku, kousek od Česka). V roce 833 pak vyhnal jistého Pribinu z Nitranského knížectví (na dnešním západním Slovensku) a rozšířil tam svoje Moravské knížectví (území přibližně jižní Moravy a kousku Rakouska) - a tak nějak vznikla Velká Morava. Touhle dobou se navíc rozpadala Francká říše, takže se ve střední Evropě tak nějak uvolnil prostor a nebylo tak obtížné si nějaké to území udržet.

Mojmíra vystřídal v roce 846 jeho křesťanský synovec Rastislav, který Velkou Moravu rozšířil na západ do Čech, čímž vytvořil stát větší než dnešní Česko. Tím se přiblížil východním Frankům (v čele s Ludvíkem Němcem), kteří ale nebyli ani tak velkou hrozbou, jako spíš pomocí. Každý stát potřebuje ke svému fungování úředníky, kteří by samozřejmě měli být gramotní. V této době uměli pořádně číst a psát jen kněží, a ty my jsme tu prakticky neměli. Zato Frankové jich měli spoustu, a tak nám dělali úředníky.

Mise Konstantina a Metoděje

Rastislav si samozřejmě brzy uvědomil, že cizí úředníci nejsou dlouhodobě dokonalým řešením, a že by asi stálo za to vzdělat místní obyvatele a pokusit se tak o nějakou samostatnost a nezávislost. Potom co se neúspěšně snažil požádat o nějaké učitele v Římě, napadlo ho poslat posly do byzantské Konstantinopole (dnešního Istanbulu) za tamním císařem Michalem III.

A povedlo se. Roku 863 přišli na Velkou Moravu dva bratři z byzantské Soluně (to je dodnes město na řeckém pobřeží) - Konstantin a Metoděj. Říká se jim "věrozvěstové", jako kdyby měli zvěstovat víru. Tu už ale Velkomoravané dávno měli (vždyť už Mojmír se nechal pokřtít), takže šlo spíš o rozšíření vzdělání mezi místní. Tito bratři sem přinesli jazyk, kterým se mluvilo v jejich domovině - staroslověnštinu. Naši Moravané a Slované se ji ani nemuseli učit, protože byla tak podobná místním západoslovanským nářečím, že jí snadno rozuměli. Konstantin také vytvořil písmo zvané hlaholice, které vycházelo z řečtiny, aby si měli místní ten "nový" jazyk čím zapsat. A hned v novém jazyce a novým písmem zapsal Bibli a Zakon sudnyj ljudem - česky "Soudní zákon pro lidi", tedy právnický spis podaný tak, aby mu rozuměl i laik.

Do Říma a zpět, ale ne jen tak

Frankové se tak nějak začali té moravské emancipace bát (anebo se urazili) a šli si stěžovat k papeži, že prý byl vytvořen nový liturgický jazyk, a to že prý církev nesmí povolit. Konstantin a Metoděj se tak museli jet do Říma obhájit, ale naštěstí uspěli. Nemocný Konstantin tušil, že mu ze života už nezbývá mnoho, a tak v Římě rovnou zůstal, uchýlil se do kláštera a přijal jméno Cyril. Zemřel roku 869, ve stejný rok kdy se Metoděj stal arcibiskupem. Jako nový arcibiskup se chtěl samozřejmě na Moravu vrátit, ale cestou ho roku 870 v Řeznu zajali bavorští kněží, kteří kázali v latině a tyhle slovanské inovace se jim moc nelíbily. Papež ale dokázal Metoděje zachránit, a ten se tak na Velkou Moravu opravdu vrátil.

Schopný Svatopluk

V roce 870 také Rastislava sesadil jeho vlastní synovec Svatopluk. Ten pak v roce 874 uzavřel mírovou smlouvu s Východofranckou říší, za což musel platit poplatky za mír. Panovník to byl schopný, za jeho vlády bylo území Velké Moravy vůbec největší - zahrnovalo krom dnešního Česka i celé Slovensko a Maďarsko, německé Sasko, jižní Polsko a kousky Rakouska, Ukrajiny a Bulharska. Hlavním městem byl podle některých pramenů nějaký Velehrad, nikdo ale neví kde by to mohlo být.

Někdy kolem roku 883 Metoděj pokřtil Přemyslovce Bořivoje a jeho manželku Ludmilu, ale pak roku 885 Metoděj zemřel, nechávaje za sebou Gorazda jako svého nástupce. Papež vzkázal, že pokud Slované nepřistoupí na kázání v latině, Gorazda neuzná. Kněží ale latinu odmítli, za což je Svatopluk všechny vyhnal na Balkán - třeba do Bulharska, kde Metodějovi žáci z hlaholice vytvořili nové písmo, cyrilici, která se pak stala základem azbuky. Vyhnal je, jelikož sám prosazoval a podporoval liturgii latinskou - to aby si to moc nezkazil u kamarádů Franků. Slovanská liturgie vydržela až do 11. století v Sázavském klášteře, pak zanikla.

Vége (to je maďarsky "konec")

Roku 894 Svatopluk umřel a s Maďary, kteří vtrhli k Dunaji, se tak už musel potýkat jeho syn Mojmír II.

Mojmír II. naplánoval koalici s Franky, ale ani tak svou říši ubránit nedokázal. Roku 903 nebo 904 Maďaři, v čele s Arpádem, Slovany porazili, a tím jakékoliv zmínky o Velké Moravě končí. Její území se pak tak nějak rozpadlo na Čechy, Uhry a Polský stát. Roku 907 Maďaři zvítězili i nad Franky.

Uhry

I Maďaři byli nakonec poraženi Ottou I. na řece Lechu roku 955 (viz kapitola Německo a Svatá říše římská), a tak se z nich stali zemědělci a usadili se v Podunajské nížině - tedy v oblasti dnešního Maďarska. V 10. století jim vládl jistý Gejza, který všechny jejich kmeny sjednotil a založil tak Uherskou říši, přijal křesťanství a určil za hlavní centrum Ostřihom. Později po něm vládl Štěpán I., jenž se roku 1000 stal prvním uherským králem.

Polský stát

Polský stát založili Piastovci, konkrétně za knížete Měška, jehož manželkou byla dcera Boleslava I. zvaná Dobrava. Stejně jako všichni okolní panovníci i Měšek přijal do své země křesťanství. Později zde vládl Boleslav Chrabrý, který získal královský titul a roku 1000 vyhlásil v Polsku arcibiskupství.

Jirka