KLASICISMUS A OSVÍCENSTVÍ OBECNĚ 

Klasicismus je umělecký směr, osvícenství je jeho duchovní (nebo chcete-li filozofická) náplň. Obojí souvisí s absolutistickými panovníky a jejich dvory, s filozofy a podnikateli, s přírodními vědami a technikou. Vzorem klasicismu bylo starověké Řecko, jeho myšlenky, ideály, střídmost a řád. Oproti baroku bylo všechno trochu optimističtější a začalo se zase víc věřit v rozum, v lidské schopnosti a ve vědecký pokrok než v Boha. Osvícenství bralo člověka jako jednotlivce, vyzdvihovalo jeho práva a myšlení a kritizovalo absolutismus i praktiky církve. Chtělo člověka osvobodit od bludů a pověr a víra téhle lidské svobodě tak trochu překážela. Proto si na tyto směry třeba v silně katolickém Španělsku zvykali docela pomalu. Klasicismus vznikl v polovině 17. století ve Francii, rychle se ujal například v Anglii a do zbytku světa se rozšířil v průběhu 18. století.

Vysoké tragédie a nízké bajky

Nejvíc ceněná teď byla dramata, zejména tragédie, které se považovaly za "vysoký styl". Naopak komedie byla nízkým žánrem. Jedno z pravidel, které autoři dramat převzali z dob antiky, byla zásada tří jednot – děj by se měl vejít do 24 hodin (to je jednota času), do jednoho města nebo jedné budovy (jednota místa) a neměl by být plný složitých odboček (jednota děje).

Stejně tak se dělila i poezie a próza: eposy, ódy, sonety i filozofické úvahy a eseje byly oblíbené příklady vysokých žánrů, ale vznikaly i nízké romány a bajky. Podle této "výšky" se lišil i obsah a jazyk literárních děl, třeba v eposech vystupovali hrdinové a šlechtici, kteří navíc mluvili úplně jinak než venkované v bajkách. Všechny žánry nízkého stylu byly navíc často myšlené satiricky a komicky.

Klasicismus a osvícenství v Evropě

Konkrétní autory a jejich díla najdete v jednotlivých kapitolách podle států:

• Klasicismus ve Francii (Corneille, Racine, Molière, La Fontaine)
• Osvícenství ve Francii (Voltaire, Diderot)
• Klasicismus v Itálii (Goldoni)
• Osvícenství v Anglii (Defoe, Fielding, Swift)

Maruška