KLASICISMUS 

V průběhu věků se myšlenky a názory houpaly ze strany na stranu a umělecké směry jsou krásným příkladem: Románský sloh byl celkem prostý, pak přišla depresivnější, zbožnější a zdobnější gotika, tu vystřídala renesance, čili vzpomínka na antiku, rozum a světskost a následující baroko bylo zase o dynamice, o víře a o emocích. Po baroku (a rokoku, které k němu tak trochu patří) přišel na řadu klasicismus. Filozofové obdivovali osvícenství, architekti opět začali přejímat antické prvky, lidé místo Boha zase trochu víc věřili rozumu a poznání. A jak se to tedy lišilo od renesance? Zatímco renesance se inspirovala starověkým Římem, vzorem klasicismu bylo klasické Řecko.

Antické sloupy a trojúhelníkové štíty

Klasicistní architektura znamená větší řád a pravidelnost. Hlavní obrysy, půdorysy i nárysy jsou hranatější než v baroku, většinou prostě obdélníkové, ale ozdoby a detaily bývají naopak zaoblené, kulaté nebo obloukovité. Klasicistní divadla občas vypadají jako antické chrámy, a to se vším všudy: před hlavním vchodem je "portikus" - několik řeckých sloupů, na nich leží architráv a štít ve tvaru placatého trojúhelníku (tzv. "tympanon"). Okna kombinují hranaté a kulaté tvary a dost možná nad nimi také najdete trojúhelníkový nebo zaoblený štít. Nechybí ani hromada říms, vlysů, antických soch a zlatých dekorací. Pěkným příkladem je třeba Stavovské divadlo v Praze.

Ve stylu klasicismu se stavěly i paláce a zámky - klasicistní jsou zámek Kačina, pevnosti Terezín a Josefov i Bílý dům ve Washingtonu. Ve městech se místo paláců naopak začaly stavět činžovní domy (třeba v Karlíně) a vítězné oblouky podobné těm starořímským.

Romantické obrazy, antické sochy, tragédie a opery

Malíři (zprvu ještě pod vlivem rokoka) malovali dívky na houpačkách, pohledy do krajiny, údolí, skály, zříceniny, hrady a podobné romantické motivy. Několik českých hradů namaloval třeba Antonín Mánes, pod dalšími krajinkami je podepsán Josef Navrátil. Později se malíři zaměřili na náměty z antiky nebo z tehdejších revolucí. Sochaři sochali z bílého mramoru buďto postavy ze starověkého Řecka anebo současné osobnosti tak, aby vypadaly jako antičtí hrdinové. Za zmínku stojí rodina Prachnerů, zejména Václav Prachner a jeho Terezka nad kašnou na Mariánském náměstí. Co se literatury týče, začal se opět oceňovat tzv. "vyšší styl", tzn. ódy, elegie a tragédie. Vzorem klasicistní hudby byly opery, symfonie a sonáty Antonia Salieriho, Wolfganga Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena a Josepha Haydna.

Jirka