Na našem území se běhěm středověku používaly tři kulturní jazyky: staroslověnština, latina a čeština. V této kapitole se podíváme na literaturu staroslověnskou.
Roku 863 přišli na Velkou Moravu dva bratři ze oblasti řecké Soluně, Cyril (827-869) a Metoděj (812-885). Pozval je sem Rastislav, aby šířili křesťanství. Bratři přinesli nový liturgický jazyk - staroslověnštinu - a první slovanskou abecedu zvanou "hlaholice" (později byla nahrazena cyrilicí). Po smrti Metoděje byla staroslověnská bohoslužba zakázána (udržela se jen v Sázavském kláštěře do 11. století) a kněží byli vyhnáni.
Proglas je veršovaná předloha k evangeliu, kterou sepsal Cyril. Jde o nejstarší dochované dílo slovanské literatury. Cyril tu zdůraznil právo každého člověka na bohoslužby a taky zdůraznil nutnost vzdělání ("nahé jsou národy bez knih").
Metoděj napsal Nomokánon, což jsou právnické spisy pro církev.
Jediný rukopis, který se nám dochoval v původní podobě - Kyjevské listy - je zlomek 7 pergamenových listů z mešní knihy. Jsou psány hlaholicí i cyrilicí.
Životopis Život Cyrila a Metodějě, dříve zvaný "Panonské legendy", vypráví o životě těchto dvou bratrů (používá jména Crha a Strachota) a snaží se potlačit prvky legend.
Paterik neboli "Knihy Otců" je vypravování o mniších a poustevnících.
Po zániku Velké Moravy se kulturní vývoj na našem území přesunul do přemyslovských Čech. Zmiňovaný Sázavský klášter byl stále důležitým centrem a objevil se kult sv. Václava. Vzdělanost se i nadále držela hlavně mezi mnichy.
Život knížete Václava bývá někdy nazýván "První staroslověnská legenda o sv. Václavu". Nejde o legendu v právěm slova smyslu, je to spíš vyprávění historického a politického charakteru. Účelem díla bylo oslavit knížete Václava.
Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu už je pravá středověká legenda (obsahuje zázraky atd.) o rodu a utrpení sv. Václava. Je zpracovaná podle latinské předlohy a je honosnější než ta první.
První česká duchovní píseň vznikla v 10. století - jmenuje se Hospodine, pomiluj ny a nerýmuje se. Zpívala se při volbě knížete, při obřadech a slavnostních příležitostech, Karel IV. ji zařadil do korunovačního řádu, Jan Hus ji dával zpívat v Betlémské kapli a zazněla i za husitských válek.
TEXT DÍLA HOSPODINE, POMILUJ NY
Hospodine, pomiluj ny! Jezukriste, pomiluj ny! Ty, spase všeho mira, spasiž ny i uslyšiž, Hospodine, hlasy našě! Daj nám všěm, Hospodine, žizn a mír v zemi! Krleš! Krleš! Krleš!(vysvětlivky najdete zde)
Druhá nejstarší česká duchovní píseň - Svatý Václave, vévodo české země - vznikla ve 12. století. Je umělejší a složitější než první skladba a zpívala se především jako projev odporu proti útlaku našeho národa cizáky, jak v kostelech, tak mimo sakrální stavby. Také byla oblíbená za husitských válek. Tyto dvě písně byly společně prvními českými národními hymnami.
Našli jste chybu? Máte dotaz? Nápad? Připomínku? Pochvalu? Napište nám na info@edisco.cz.