HUGENOTI VE FRANCII 

Francii jsme opustili docela dávno, takže než se dostaneme k hugenotům a všem těm Jindřichům, musíme se uvést do situace. Začíná 16. století a Francie je centralizovanou monarchií. Tím centrem je král z dynastie z Valois a jeho rada složená z měšťanů. Od roku 1515 byl jedním takovým králem František I., který přivedl do své země renesanci - pozval Da Vinciho a nejslavnější italské architekty, aby přestavěli palác Louvre a zámek Fontainebleau. Kromě toho zavedl tradici šlechty shromážděné u královského dvora.

Nadějní řemeslníci a beznadějní rolníci

Francie byla se svými 15 miliony obyvatel nejlidnatějším státem Evropy a šlechta z toho tvořila jen zlomeček. 9 z 10 Francouzů byli zemědělci, pracující většinou na najaté půdě, z níž museli odvádět peněžní rentu. Z toho, co jim zbylo, si museli odečíst ještě daně pro krále a desátky pro církev a ve výsledku jim zůstala průměrně třetina z původního výdělku.

Trochu lépe na tom byli řemeslníci, zvlášť ti, kteří nespadali pod nějaký cech - to znamená třeba výrobci gobelínů a voňavek. Stejně jako v Nizozemí si začali uvědomovat, že cechy jsou vlastně spíš přítěží, která jim jen snižuje výdělky a brání v cestě za šlechtickým titulem. To byl teď totiž sen většiny řemeslníků.

Habsburkové, kam se podíváš

Zpátky k politice. Francie byla v 16. století ze všech stran obklopena Habsburky - vládli ve Španělsku, v Nizozemí i ve Svaté říši římské - což znamenalo mizerné šance v pohraničních sporech. Třeba když v Miláně vymřeli Sforzové, začala si Francie na tuhle oblast dělat nároky. Brzy na to ale doplatila: v bitvě u Pavie (1525) Habsburkové v čele se španělským králem Karlem V. Francii porazili, Františka I. zajali a donutili ho odevzdat území nejen kolem Milána.

Podobné francouzsko-španělské potyčky pokračovaly až do roku 1547, kdy na francouzský trůn usedl Jindřich II. a jeho manželka Kateřina Medicejská. Fakticky ale o mnohém rozhodovali Jindřichovi oblíbenci, jako třeba Francois de Guise, schopný voják, který na Svaté říši římské vydobyl Calais, Toul a ještě další území, a byl by možná dobýval dál, kdyby Francie a Svatá říše roku 1559 v Catteau-Cambrésis neuzavřely mír. Ve stejném roce zemřel v turnaji Jindřich II. a nastoupil jeho syn František II., jemuž byla manželkou Marie Stuartovna. Dalším králem byl druhý Jindřichův syn Karel IX., za jehož vlády vypukly hugenotské [igenotské] války.

Další válka katolíků s protestanty

Hugenotské války vděčí za svůj název hugenotům [igenotům], což bylo označení pro francouzské kalvinisty. Přes hranice se sem kalvinismus moc dostat nemohl, protože Habsburkové se snažili udržovat svá území co nejkatoličtější. První kalvinistické komunity proto vznikaly v obchodních přístavech. Během první poloviny 16. století se hugenoti rozšířili a všechny předpoklady pro náboženský střet tedy byly splněny. Královská dynastie z Valois a vlivná rodina Guiseů se předháněly v projevech katolictví, zatímco hugenoti získali podporu dalšího mocného rodu, totiž Bourbonů z Navarry. Války započaly roku 1562, údajně ve chvíli, kdy se Jindřich de Guise při průjezdu městem Vassy pustil do slovní přestřelky s hugenoty, kteří si tam zpívali své žalmy.

Válka to nebyla čistě francouzská, zapojily se i další státy. Španělsko podporovalo katolické Guise a protestantská anglická královna Alžbeta zase hugenoty.

Svatba, která měla boje ukončit

Po deseti letech bojů se měla konat svatba Markéty (zvané Margot), dcery Jindřicha II. a Kateřiny Medicejské, s Jindřichem Navarrským. Navarra znamená Bourbon a Bourbon znamená hugenot. Katolička si brala protestanta a celá Francie se sjela do Paříže, aby mohla slavit svatbu, která měla ukončit všechno náboženské násilí. I přesto, že ženich byl oddán v zastoupení, protože odmítal vstoupit do katedrály Notre-Dame. Jenže...

Pár dní po svatbě, v noci na 24. srpna 1572, se rozezněly zvony. Byl to signál, který odstartoval hromadné vraždění hugenotů - tzv. "Bartolomějskou noc". O život přišli tisíce protestantů, včetně jejich vůdce Colignyho a většiny přátel a stoupenců Jindřicha Navarrského. Sám Jindřich byl ušetřen, ale přísně ho hlídali. V dalších dnech se podobné násilnosti opakovaly po celé Francii a celkově stály život desetitisíce hugenotů. Karel IX. a Kateřina Medicejská pravděpodobně o všem předem věděli a tuto krvavou akci schválili.

Navarrský, Guise a ten Třetí

Karel IX. zemřel v roce 1579 a na trůně ho vystřídal další ze synů Jindřicha II., Jindřich III. z Anjou. To byl ovšem poslední Valois a dalším v pořadníku nástupců byl Jindřich Navarrský. Do toho tu stále byl Jindřich de Guise, a tyto tři mocné francouzské rody opět začaly válčit. Této válce se trefně říká "válka tří Jindřichů". Španělsko stále podporovalo Guise a Anglie hugenoty.

Katolíci (král a de Guise) se nejprve spojili proti hugenotovi Navarrskému, ale Jindřich z Anjou měl Bourbona docela rád a dopisoval si s ním, za což byl vyhnán z Paříže. Zvládáte to sledovat? Guisové a jejich "Katolická liga" teď ovládali většinu Francie včetně Paříže a král měl vliv jen na nepatrném území jižně od hlavního města. Aby se znovu dostal k moci, přešel král Jindřich III. na stranu Jindřicha Navarrského a nechal Jindřicha de Guise roku 1588 zavraždit. Tím si ale jeho rod ještě víc znepřátelil a o rok později byl sám zavražděn nějakým mnichem. Dynastie z Valois vymřela po meči.

Diplomat Jindřich IV.

Novým králem se podle pokynů Jindřicha III. stal poslední přeživší - Jindřich Navarrský, první Bourbon na francouzském trůně. Asi třetina Francouzů ho ale vůbec neuznávala, dokud v roce 1593 nepřijal katolictví. Až pak byl korunován na opravdového krále a dostal číslovku IV. O pět let později, tedy 1598, vydal Edikt nantský, který dával hugenotům náboženskou svobodu a jako záruku ještě pár měst a pevností k tomu. Obě víry si teď byly rovny a na trůně seděl tolerantní hugenot-katolík.

Hugenotské války tímto skončily a Francie se z nich začala rychle zotavovat. Vysušila rozlehlé bažiny, kolonizovala dnešní Kanadu, dovezla si z Ameriky nové plodiny, pěstovala bource morušového na hedvábí, propojila Seinu a Loiru kanálem, vybudovala solidní námořní flotilu atd. atd. Zároveň se Jindřich IV. připravoval na vpád do severní Itálie, který ale nestihl, protože i on byl nakonec zavražděn - v roce 1610 ho probodl fanatický katolík inspirovaný jezuity. Na trůn nastoupil Jindřichův devítiletý syn Ludvík XIII., ale reálně vládla jeho matka Marie Medicejská, která se do válek zrovna nehrnula.

Jirka